• Historie na letohradsku
• Přehled panovníků na našem uzemí
• Přehled majitelů panství na letohradském katastru (vrchnost)

Československé dějiny v datech, Svoboda, Praha 1986

-7.- 1.stol.	doba železná, vytvářeni rodové aristokracie, rozvoj keltské kultury, první doložené mince. Od keltských Bójů vznikl název Čech - Bojohemum - Bohemia. Na Slovensku žili Kotíni a Dákové
1.- 4.stol.	doba římská, rozvoj obchodu. Hranice římské říše u Dunaje, některé předsunuté opěrné body i na Moravě a Slovensku (Laugaritio), Marobudova říše, Markomani v Čechách a Kvádové na Slovensku, z dob Marobudova říše, Markomani v Čechách a Kvádové na Slovensku, z dob markomanských válek římský nápis na trenčínské skále z roku 179
5.- 6.stol.	příchod Slovanů
kolem 512	nejstarší doklad osídlení slovanskými kmeny podle byzantského historika Prokopia
do 7.stol.	asimilace a zánik posledního neslovanského obyvatelstva (především Germánů), Slované se tak stali jediným etnikem na našem území
623/4	příchod franského kupce Sáma, který vedl protiavarský odboj a později byl uznán za vládce
658/9	úmrtí Sáma, který 35 let vládl Slovanům
805 - 806	dvě neúspěšné vojenské výpravy franské říše proti Čechám
28.1.814	úmrtí císaře Karla Velikého, pod jeho vládu patřilo jako závislá země i naše území. Po něm nastoupil jeho nejmladší syn Ludvik Pobožný
červenec 817	Charta divisionis imperii - zákon vydaný Ludvíkem Pobožným o nástupnictví, císařem vždy nejstarší syn, ostatní pouze královské úděly. Východní část franské říše (Bavorsko, Korutansko, Čechy a Slované na východ od Bavorska) připadla nejmladšímu Ludvíkovu synovi Ludviku Němci
830 - 906	Velkomoravská říše
830	v Nitře vysvěcen křesťanský kostel kněžími z franské říše
833/6	Mojmír I. připojil ke své zemi Nitransko, kde vládl Pribina
13.1.845	křest čtrnácti českých knížat s jejich družinami na dvoře Ludvíka Němce v Řezně (Bavorsko)
srpen 846	vpád Ludvíka Němce na Moravu a ustanoveni Mojmírova synovce Rastislava moravským panovníkem
849	úplné uvolněni závislosti českých kmenů na východofranské říši
852	na synodě církevních představitelů říše v Mohuči se jednalo o Moravě jako o zemi křesťanské, kam ale moc nedosahovala
861	Rastislav požádal papeže Mikuláše I., o vyslání učitelů křesťanství přímo z Říma. Papež žádost nevyslyšel
asi 863	vyslanci Moravanů se dostavili na dvůr byzantského císaře Michala III. a požádali ho o učitelé křesťanské víry, kteří by ji kázali slovanským jazykem
863/4	příchod byzantské mise na Moravu, v čele dva bratři Konstantin a Metoděj. Konstantin jestě před příchodem sestavil písmo - hlaholici a přeložil do slovanštiny některé církevní texty
14.2.869	úmrtí Konstantina, který přijal mnišské jméno Cyril
28.8.876	úmrtí Ludvika Němce, při děleni říše mezi jeho syny dostal Karloman - Korutany, Bavorsko, Panonii a území českých a moravských kmenu, poslední dvě dedikce vyjadřovali pouze politické ambice, nikoli skutečnost
2.pol.9.stol.	expanze Velkomoravské říše do okolních slovanských zemí
asi 884	založen Pražský hrad knížetem Bořivojem
6.4.885	úmrtí arcibiskupa Metoděje
1.pol. r.894	úmrtí Svatopluka, nástupce jeho syn Mojmír II.
895	Čechové se odtrhli od Velkomoravské říše
před r. 908	rozvraceni Velkomoravské říše maďarskými nájezdníky
915	úmrtí českého knížete Spytihněva I.
13.2.921	úmrtí knížete Vratislava I.(údajně po 33 letech života)
28.9.929/935	zavraždění knížete Václava (později prohlášen za svatého a patrona české země) ve Staré Boleslavi z popudu jeho bratra Boleslava
pol. 10. stol	Přemyslovci začali postupně sjednocovat kmeny žijící v Čechách pod svou přímou správu
965	zpráva židovsko - arabského kupce Ibrahima ibn Jakuba o Praze, městě "z kamene a vápna a největšího co do obchodu"
60.léta 10.st.	založen první ženský klášter v Čechách u kostela sv. Jiří na Pražském hradě. Abatyší benediktinského ženského konventu se stala dcera Boleslava I. Mlada
15.7.972	úmrtí Boleslava I.
březen 973	založeno biskupství v Praze, první biskup saský kněz Dětmar (znal slovanský jazyk), druhým Vojtech
18.3.981	úmrtí knížete Slavníka, který ovládal jakési teritorium ve východních a podle kronikáře Kosmy i v jižních Čechách. Sídlem Slavníkovců byla Libice (nad Cidlinou)
993	založen první mužský klášter v Čechách, benediktýnský v Břevnově u Prahy. Benediktýnské mnichy přivedl s sebou z Itálie biskup Vojtěch
28.9.995	vyvraždění Slavníkovců na hradišti v Libici nad Cidlinou Přemyslovci, tímto Přemyslovci ovládli celou zemi
7.2.999	úmrtí Boleslava II.
únor(?) 1003	povraždění mnoha velmožů z rodu Vršovců
počátek 1003	úmrtí knížete Vladivoje, který do českých dějin výrazněji nezasáhl, soudobými pisateli je líčen jako notorický opilec
12.4.1012	Oldřich zbavil svého bratra Jaromíra vlády v Čechách a vypudil ho ze země
1014	kníže Oldřich dal povraždit řadu svých odpůrců, panovník si tímto způsobem posiloval postavení v zemi, kde teprve nedávno získal vládu
kolem 1032	založení Sázavského kláštera se slovanskou liturgií opatem Prokopem
9.11.1034	úmrtí knížete Oldřicha
1054	Břetislav I. vydal stařešnický řád, stanovující, že českým knížetem se měl vždy stát nejstarší Přemyslovec
10.1.1055	úmrtí Břetislava I. v Chrudimi
asi 1055	kníže Spytihněv II. dal uvěznit asi 300 moravských velmožů, to mu umožnilo těsněji připoutat Moravu k Čechám
28.1.1061	úmrtí knížete Spytihněva II.
kolem 1063	Vratislav II. zřídil v Olomouci druhé biskupství v českých zemích
1085	Vratislav II. získal jako první český kníže pro svou osobu královský titul za služby císaři Jindřichu IV.
kolem 1085	obnoveni biskupství v Nitře, založeno 880 a zaniklo po vpádu Velkomoravské říše
14.1.1092	úmrtí krále Vratislava II.
6.9.1092	úmrtí knížete Konráda
22.12.1100	zemřel kníže Břetislav II.po zranění na lovu (20.12.) jakýmsi Lorekem ve zběčenských lesích
říjen 1108	vyvraždění Vršovců kvůli údajné kolaboraci s Poláky
21.9.1109	zavraždění knížete Svatopluka (patrně odplata za vyvraždění Vršovců)
leden 1114	český panovník vystupuje poprvé na císařském dvoře v hodnosti říšského číšníka, z tohoto úřadu vzniklo v polovině 13.století právo českého krále náležet mezi kurfiřty, kteří volili císaře.
16.8.1120	svržení knížete Bořivoje II. Vladislavem I.
2.2.1124	zemřel v Uhrách sesazený kníže Bořivoj II.
12.4.1125	úmrtí knížete Vladislava I.
1138	zemřel Boleslav III. Křivoústý
14.2.1140	kníže Soběslav I. zemřel kdesi ve východních Čechách na hradě Hostím
11.1.1158	Vladislav II. obdržel na říšském sjezdu od císaře Fridricha I. Barbarossy v Řezně dědičný královský titul
8.9.1158	Vladislav II. korunován císařem na českého krále
18.1.1174	úmrtí knížete Vladislava II. v Duriňsku
23.3.1189	úmrtí knížete Bedřicha
léto 1189	vyhlášeni nejstaršího zákoníku v českých zemích tzv. Statut knížete Konráda Oty, jejich originál není zachován, známe je pouze z pozdějších potvrzení (1222, 1226, 1237)
9.9.1191	úmrtí Konráda Oty na italském tažení u Milána
říjen 1191	syn Soběslava I. Václav II. (*1137 - 1192 ?) ustanoven novým českým knížetem, jeho vláda trvala pouze čtvrt roku (do konce roku 1191)
po 1210	reforma mince, dosavadní vadné denáry nahradili brakteáty (jednostranně ražené tenké stříbrné střižky) podle míšenského vzoru
25.9.1212	Zlatá bula sicilská vydaná novým římským panovníkem Fridrichem II. Sicilským v Basileji Přemyslu I. Otakarovi, potvrzovala starší nedochované privilegium Filipa Švábského z roku 1198 a znamenala definitivní úpravu poměru Čech k říši. Českému králi byla přiznána tato práva: dědičnost královského titulu, Morava a pražské biskupství nedílnou součástí Českého království, římští panovnici budou udílet Čechy v léno jen doma přijatému králi, český král má navštěvovat pouze říšské sněmy, konané v Norimberku, v Bamberku a (bude-li přítomen i polský panovník) také v Merseburku, říšské korunovační jízdy do Říma má Česky král obesílat 300 jízdními ozbrojenci nebo dávat náhradou 300 hřiven stříbra, českému králi přiznán titul říšského arcičíšníka a kurfiřtská hodnost, opravňující ho volit římského krále.
1214 - 1222	sepsaní "Kroniky české" opatem milevského kláštera Jarlochem
1216 - 1222	Konkordát mezi státem a církví v Čechách (dohoda mezi králem a papežem o postavení církve ve státě), spor skončil vydáním velkého privilegia církvi v Čechách (5.3.1222) a církev byla uznaná plnoprávným partnerem
15.12.1230	zemřel český král Přemysl I. Otakar (nar. po 1160)
16.10.1239	zemřel Přemysl markrabě moravský (1225 - 1239), syn Přemysla I. a bratr Václava I.
23.9.1253	zemřel král Václav I. (nar.1205)
15.4.1257	v českých zemích zavedena inkvizice, inkvizitory byli minorité
12.9.1277	uzavření tzv. dodatkové smlouvy, která znamenala revizi a zhoršení článků Zlaté buly sicilské a zavazovala českého panovníka k účasti na říšských výpravách i k římské korunovační jízdě bez možnosti peněžního výkupu a účasti na všech říšských sněmech
26.8.1278	bitva na Moravském poli (u Suchých Krut) mezi Přemyslem Otakarem II. a římským králem Rudolfem Habsburským (zasahoval do vnitropolitické situace, podněcoval šlechtu ke vzpouře, ...). Přemysl v bitvě zahynul a tělo bylo převezeno do Vídně, roku 1279 do Znojma a teprve roku 1297 do Prahy (narodil se roku 1228)
1278 - 1283	Ota V. Braniborský poručníkem následníka českého trůnu Václava II. Čechy spravoval Ota V. Braniborsky a Moravu Rudolf Habsburský. Václav II. králem od 1283
jaro 1282	hladomor v Čechách
15.7.1291	se narodil Rudolf I. Habsburský
červenec 1300	měnová reforma Václava II.: zahájení ražby pražských grošů (1 groš - 3.86 g váhy - 12 parvů, z 1 české hřivny o váze 253.14 g raženo 60 - 64 grošů), platili v celé střední Evropě
26.5.1303	sňatek Václava II. s Eliškou Rejčkou (1286 - 18.10.1336), dcerou zavražděného polského krále Přemysla Pohrobka
21.6.1305	zemřel český a polský král Václav II. (nar.27.9.1271)
4.8.1306	v Olomouci zavražděn poslední Přemyslovec Václav III. (nar.6.10.1289)
kolem 1306	vznik staročeského anonymního eposu Alexandreida
16.10.1310	vznik městské radní knihy na Starém Městě pražském (nejstarší dochovaná kniha městské samosprávy)
1310 - 1314	"Kronika takzvaného Dalimila", anonymní veršované zpracování dějin Čech určené šlechtě, přibližně z té doby je i elegie "Nota ot pana Viléma Zajiece" a lyrická skladba "Spor duše s tělem"
2.4.1335	zemřel král Jindřich Korutanský (nar.1280)
30.4.1344	založeno pražské arcibiskupství na žádost markraběte Karla (IV.) podřízena biskupství v Olomouci a Litomyšli, první arcibiskup Arnošt z Pardubic a současně položen základní kámen gotické katedrály Svatého Víta
14.7.1346	sjezd kurfiřtů v Rhensu, Ludvik Bavor byl sesazen a římským králem zvolen Karel IV.
26.8.1346	bitva u Kresčaku (Crécy-en-Ponthieu v severní Francii), první pozemní bitva stoleté války (1339 - 1453) mezi Francií a Anglií. Boje se účastnil Jan Lucemburský se synem Karlem. Král Jan (nar.10.8.1296) v bitvě zahynul
26.8.1346	na trůn nastoupil král římský a později (5.4.1355) císař římský Karel IV.
26.1.1347	papež Kliment VI. dal listinou souhlas k založení pražské university ve všech fakultách
8.2.1348	Karel IV. založil Nové Město pražské, základní kámen položil sám panovník 26.3., Praha se tak měla stát rezidencí českého a říšského panovníka
7.4.1348	Karel IV. z moci českého krále založil pražskou universitu, první vysokou školu ve střední Evropě. Měla všechny čtyři fakulty: artistickou (filozofickou), právnickou, lékařskou a teologickou. Postavena byla podle vzoru pařížské university a byla bohatě dotována. Zanedlouho se rozdělila na čtyři národy (český, polský, sasský a bavorský) z nichž každý měl až do Kutnohorského dekretu (18.1.1409) při univerzitním rozhodování jeden hlas
10.6.1348	Matyáš z Arrasu začal stavět Karlštejn, jenž jako nedobytná pevnost měl ochraňovat panovníka a nejvzácnější poklady říše. Slavnostně dokončen 27.3.1357
1.8.1348	zemřela 1. manželka Karla IV. francouzská princezna Blanka z Valois
podzim 1348	Čechy a větší část Moravy se stali oběti velké morové epidemie, značná úmrtnost způsobila hospodářský pokles
1352	zemřel významný stavitel Matyáš z Arrasu
2.2.1353	zemřela 2. manželka Karla IV. Anna Falcká, sňatek 4.3.1349
27.5.1353	Karel IV. se potřetí oženil s Annou Svídnickou a připojil ke koruně Slezsko
1356	Zlatá bula Karla IV., kodifikovala starší práva českého království, uznávala právo svobodné volby krále a proklamovala absolutní politickou a právní svobodu českého státu
9.7.1357	Karel IV. položil základní kámen ke stavbě kamenného mostu přes Vltavu
1360 - 1361	stavba hladové zdi v Praze nákladem císaře na zmírnění následků živelných a jiných pohrom
26.2.1361	v Norimberku se narodil Václav IV. jako páté z 11 živě narozených dětí Karla IV.
11.7.1362	zemřela 3. manželka Karla IV. Anna Svídnická
21.5.1363	se Karel IV. počtvrté oženil s Alžbětou Pomořanskou, vnučkou polského krále
30.6.1364	zemřel Arnošt z Pardubic - první arcibiskup, 12.7. zvolen Jan Očko z Vlašimi
15.2.1368	se narodil Zikmund Lucemburský
kolem 1370	vzniká první úplný staročeský překlad bible
27.12.1370	vydal Novoměstský měšťan Petr Neumburger soukromoprávní listinu v češtině, první proniknutí jazyka do tohoto druhu pramenu
kolem 1372	narodil se Jan Hus, pravděpodobně v jihočeském Husinci, 1393 bakalář, 1396 mistr Karlovi university a posléze i jejím rektorem. Kazatel v kapli Betlémské - kázal o mravní očistě církve a společnosti, autor četných významných latinských i českých děl: De ecclesia (O církvi), Postila, Knížky o svatokupectví, Dcerka, ... Upálen v Kostnici 6.7.1415
kolem 1374	narodil se Jan Žižka z Trocnova, nejvýznamnější vojevůdce a státník husitské revoluce, nebyl nikdy porazen, zemřel 11.10.1424
10.6.1376	Václav IV. po složitých a finančně nákladných jednání Karla IV. zvolen králem římským
2.11.1378	na českém sněmu byla vyhlášena oprava české mince (zlepšení hodnoty)
29.11.1378	zemřel Karel IV. - král český, císař římský (narozen 14.5.1316) [podle legendy 3 hodiny po západu slunce (15:52:26), tedy asi v 19 hod]
30.11.1378	Václav IV.se ujal samostatné vlády
léto 1380	Čechami proběhla vlna morové epidemie, delší a daleko silnější než na podzim 1348, jež výrazně postihla rozvoj populace
24.5.1391	založena Betlémská kaple měšťanem Křížem řečeným Kramář a dvořanem Hanusem z Milheimu
14.2.1393	zemřela Alžběta Pomořanská (4. manželka Karla IV.)
20.3.1393	na příkaz Václava IV. utopen ve Vltavě generální vikář pražského arcibiskupa Jan z Pomuku za to, že spolu s jinými arcibiskupskými úředníky překazil králův plán po smrti kladrubského opata založit nové biskupství v západních Čechách. Ve zkomolené podobě byla tato událost v době pobělohorské podkladem pro kanonizaci sv. Jana Nepomuckého, z něhož byl učiněn mučedník zpovědního tajemství, umučený údajně o deset let dříve
25.8.1394	nejstarší česky psaná listina z české panovnické kanceláře, vydaná v Písku
20.8.1400	Václav IV. byl porýnskými kurfiřty sesazen z říšského trůnu
od 15.stol.	popravčí knihy (rožmberská a jihlavská) zaznamenávající zápisy útrpných vyznaní, obsahuji mnoho materiálu o poměrech v království
18.1.1409	vydal Václav IV. Dekret kutnohorský, jež upravil počet hlasů jednotlivých národů na universitě, češi získali tři hlasy a ostatní národy dohromady jeden hlas
18.7.1410	pražský arcibiskup uvalil na mistra Jana Husa klatbu, která byla 24.9. ještě zesílena
asi 1413	vznikl nejstarší český vojensky řád Jana Hájka z Hodětína, sepisující povinnosti při organizaci vojenských složek
11.10.1414	Mistr Jan Hus se vydal na cestu ke Kostnickému koncilu, který měl urovnat poměry v církvi a kde měl obhájit své učení
18.10.1414	vydání Zikmundova glejtu pro Mistra Jana Husa, zaručující ochranu při cestě na koncil a zpět
6.7.1414	upálení Mistra Jana Husa v Kostnici, poté co byl odsouzen koncilem za filozofické a věroučné názory, které hlásal i ty které mu byli přičítány neprávem. Jeho popel byl hozen do Rýna, aby po něm zanikla jeho památka
2.9.1415	česká šlechta ze svého sjezdu poslala stížný list kostnickému koncilu (jeho 8 textů zpečetilo přes 450 osob z nižší i vyšší šlechty)
5.9.1415	husitská šlechta ustavila na sjezdu svůj branný svaz proti útokům katolické strany, měl trvat šest let a pak jestli nebude obnoven, tak zaniknout
1.10.1415	sjezd katolické šlechty v Českém Brodě, která se ustavila v obrodný svaz jako šlechta husitská a získala do svých řad i krále Václava IV.
1415	Mistr pražské university Petr z Mladoňovic sestavil svou Zprávu o M. J. Husovi v Kostnici, byl osobně přítomen na značné části Husova procesu a tak autenticky zachytil poslední měsíce jeho života, jež doprovodil množstvím úředních dokumentů
30.5.1416	v Kostnici upálen Jeroným Pražský, jeden z nejbližších Husových spolupracovníků, který propagoval husitství na svých četných cestách po zahraničí
11.9.1416	pražská universita vydala osvědčení o Husově bezúhonném životě a pověsti - koncem roku vydal kostnický koncil rozhodnutí o zastavení činnosti university na neurčito pro příchylnost k husitství, universita se ale nařízení nepodřídila
10.3.1417	Deklarace pražské university o přijímání podobojí světskými osobami znamenala definitivní rozchod s církví a kostnickým koncilem (vrcholný orgán církve)
1.pol.1419	soustřeďování revolučního lidu na horách a v pěti městech, jez podle chiliastických proroctví měla být zachována: Plzeň, Žatec, Louny, Slaný, Klatovy a někdy i Písek
30.7.1419	defenestrace na Novoměstské radnici v Praze dala podnět k vypuknutí husitské revoluce. Lid účastnící se procesí pořádaného Janem Želivským vnikl po odmítnutí požadavku, aby byli propuštěni stoupenci husitství a po zneuctění monstrance novoměstskými radními pod Žižkovým vedením do radnice a konšely ubil a vyhodil z okna, svolaná obec vyhlásila pohotovost na zajištění tohoto převratu
16.8.1419	zemřel Václav IV. na Novém Hradě u Kunratic pod dojmem zpráv o novoměstské defenestraci (nar.1361)
1.3.1420	papež Martin V. vydal listinu vyhlašující proti husitům křižácké tažení
25.3.1420	bitva u Sudoměře byla prvním střetnutím Žižkovy vozové hradby s královským rytířským vojskem
1.-8.7. 1420	oficiální formulace čtyř artikulů pražských jako základního jednotného programu nejrůznějších směrů v husitském hnutí obsahovala: 1) aby slovo boží mohly oprávněné osoby volně kázat, 2) aby hříchy smrtelné byly bez rozdílu stavu patřičně trestány, 3) aby svátost oltářní byla podávána pod obojí způsobou, 4) aby přestalo světské panování kněží.
14.7.1420	bitva na Vítkově byla prvním změřením sil husitů a křižáckých vojsk
3.-7.6.1421	zemský sněm v Čáslavi zbavil Zikmunda trůnu a ustanovil dvacetičlennou vládu, v níž vedle vyšší a nižší šlechty zasedali i zástupci měst
10.9.1421	druhá křižácká výprava na Žatec (2.10. se dali na ústup a pak na bezhlavý útěk)
9.3.1422	zajetí a poprava Jana Želivského na Staroměstské radnici byl počátkem konce vlády chudiny v Praze
4.9.1422	vyhlášení nové křížové výpravy proti husitům kardinálem Brandou na říšském sněmu v Norimberku, jejím cílem mělo být přerušení několikaměsíčního obléhání Karlštejna, který byl největší pevností Zikmunda Lucemburského, pražany a Zikmundem Korybutem (synovec polského krále a vévody litevského)
asi 1422	Vavřinec z Březové sepsal svou Husitskou kroniku, která je základním pramenem pro období počátku husitství do začátku ledna 1422
11.10.1424	zemřel Jan Žižka z Trocnova před Přibyslaví v čele vojska, jeho orebský svaz se přejmenoval na sirotky
4.8.1427	bitva u Tachova v níž vojsko spojených svazů táborského, sirotčího a pražského opět pod vedením Prokopa Holého zahnalo na útěk vojska čtvrté křížové výpravy
leden 1428 - květen 1433	výpravy husitských vojsk do okolních zemí tzv. spanilé jízdy, jimiž chtěli husité donutit nepřátele k jednání. 1428: Slovensko, Slezsko, Rakousko, Bavorsko, 1429: Rakousko, Horní Lužice, Slezsko, 1429 - 30: Bavorsko, Míšeňsko, Franky, 1430: Slovensko, Slezsko, Horní Lužice, 1431: Horní Lužice, Slovensko, Rakousko, 1432: Lužice, Braniborsko, Slezsko, Rakousko, 1433: Rakousko, Slezsko, Slovensko, Nová Marka a Pomoří. Z mezinárodního hlediska to byli nejvýznamnější husitské akce
9.8.1429	zemřel Jakoubek ze Stříbra, přední Husův spolubojovník, zakladatel podávání pod obojí způsobou (listopad 1414), plodný spisovatel náboženských děl
asi 10.2.1430	smlouva na Beheimsteinu na níž norimberský purkrabí a další církevní a světský říšský hodnostáři přistoupili na podmínky kladené husitským vojskem (leden 1428 - Bavorsko) a zaručil, že se dostane husitům v říši volného slyšení k otázce čtyř pražských artikulů
asi březen 1430	Johanka z Arku poslala husitům list, v němž jim hrozí vlastní vojenskou výpravou
14.8.1431	bitva u Domažlic, poslední pokus křižáckých vojsk o poražení husitských Čech. Byla sebrána armáda z celé Evropy. Při přiblížení se vojsk pod velením Prokopa Holého se dala na útěk a zanechala na bojišti bohatou kořist. V důsledku byli osvobozeny zbytky Čech a husitská vojska expandovala na Moravu, Slezsko,Uhry a Rakousko
10.10.1432	první veřejné slyšení předběžných husitských poslů na basilejském koncilu
4.1.-14.4.1433	české husitské poselstvo v čele s Prokopem Holým a zástupci ostatních husitských stran přijelo do Basileje, kde 10.1. začala první jednání, 16.1. se rozvinula disputace o čtyřech artikulech pražských, jenž za husity hájil Jan Rokycana. Výsledky jednaní nebyli valné, ale byli průlomem do tehdejších zvyklostí a vytvořili předpoklady pro další kontakty
30.5.1434	bitva u Lipan v níž polní vojska táborů a sirotků pod vedením Prokopa Holého podlehla spojenému vojsku umírněných husitů a katolíků vedenému nejspíš Divišem Bořkem z Miletína, původně Žižkovým spojencem. Vedle špatné vojenské taktiky sehrál roli i předčasný útěk táborského hejtmana Čapka ze Sán.V bitvě padl Prokop Holý zvaný Velký, který se stal nástupcem Žižky a uznávaným velitelem všech stran
21.12.1434	sněm táborského a sirotčího bratrstva v Táboře, jeho mluvčím se stal Jan Roháč z Dubé, který se ostře postavil proti Zikmundovi
21.10.1435	Mistr Jan Rokycana byl zvolen podobojími za pražského arcibiskupa, zemřel 21.2.1471
9.9.1437	popraven v Praze se svými přívrženci Jan Roháč z Dubé
9.12.1437	zemřel Zikmund Lucemburský ve Znojmě, když byl na útěku ze země
27.12.1437	Vévoda rakouský Albrecht Habsburský (1397 - 1439) zvolen částí feudálu na zemském volebním sněmu v Praze českým králem, volba se konala bez účasti nižší šlechty a měšťanů a části husitského panstva
30.12.1437	Zemský sněm zvolil šest pánů z řad Albrechtových stoupenců za správce království, měli spravovat zemi do té doby, než se Albrecht ujme vlády. Byli to Oldřich z Rožmberka, Menhard z Hradce, Aleš Holický ze Šternberka, Hanuš z Kolovrat, Mikuláš Zajíc z Hazmburka a Zikmund z Vartenberka
29.6.1438	Korunovace Albrechta Habsburského za českého krále
3.9.1448	Jiří z Poděbrad získal nenadálým dobytím a obsazením Prahy přední obsazení v zemi. Od té doby užíval titulu správce Království českého
27.10.1439	Král Albrecht Habsburský zemřel na úplavici v Nesmilech u Ostřihomu při návratu z neúspěšného tažení proti Turkům
6/ - 11/ 1439	v Čechách vypukla morová epidemie, která si vyžádala mnohatisícové oběti
29.7.1440	Stoupenci polské kandidatury na český trůn vedeni Janem Koldou ze Žampachu se pokusili dobít Prahu. Jejich pokus se nezdařil
1440	Landfrídy, politické svazky pánů, rytířů a měst na určitém území,vznikali od roku 1440 ve všech krajích Čech a Moravy, měli čelit feudálním rozbrojům a nahradit tak ústřední zemskou vládu. Nejvýznamnější byly landfrídy východočeské, v jejichž čele stál Hynek Ptáček z Pirkštejna
31.1.1444	Zemský sněm uznal nároky čtyřletého Ladislava Pohrobka, syna Albrechta Habsburského, na český trůn
27.8.1444	zemřel Hynek Ptáček z Pirkštejna, do čela spojených východočeských landfrídů byl postaven Jiří z Poděbrad
24.6.1448	Strana Jiříkova se ustavila na sjezdu východočeských landfrídů v Kutné Hoře v jednotu. Za jejího správce byl zvolen Jiří z Poděbrad
3.9.1448	Dobytím Prahy získal Jiří z Poděbrad významné postavení v zemi. Od té doby užíval titul správce Království českého
8.2.1449	Feudálové z jižních a jihozápadních Čech, seskupení kolem Jindřicha z Rožmberka vytvořili jednotu strakonickou namířenou proti Jiřímu z Poděbrad
27.4.1452	Sněm v Praze, hojně navštívený příslušníky strany poděbradské i strakonické, ustanovil Jiřího z Poděbrad zemským správcem na 2 roky. Tím skončilo krvavé období a byl zajištěn rozvoj země
28.10.1453	Korunovace Ladislava Pohrobka (1440 - 1457) za českého krále. Postaveni Jiřího z Poděbrad se nezměnilo, zůstal nadále správcem země s mocí vladařskou
13.3.1454	Obnoveni zemského soudu v Čechách a řádného chodu zemských desek, přispělo k upevnění právního řádu v zemi
19.3.1454	Stavové znovu zvolili Jiřího z Poděbrad zemským správcem na 3 roky
1454	Revize pozemkové držby. Zvláštní komise zjišťovala, zda všichni držitelé církevní a královské půdy mají doklady o jejím řádném nabytí, kdo se nemohl prokázat, musel pudu postoupit královské komoře
23.11.1457	Král Ladislav Pohrobek zemřel náhle uprostřed příprav na sňatek s francouzskou princeznou. Jeho smrt znamenala rozpad nedávno vytvořené habsburské česko - rakousko - uherské državy
1457	Jednota bratrská založena v Kunvaldě. Zakladatelem byl bratr Řehoř, příbuzný Jana Rokycany. Podařilo se mu spojit několik drobných skupin stoupenců učení Petra Chelčického a táborských kazatelů a získat pro ně královské povolení a ochranu na Litickém panství
2.3.1458	Volba Jiřího z Poděbrad (1420 - 1471) za českého krále
7.5.1458	Korunovace Jiřího z Poděbrad za českého krále
kolem 1460	Úmrtí Petra Chelčického - myslitel a kritik tehdejší společnosti, státu i církve
16.5.1464 cesta Václava Strachoty	Poselstvo krále Jiřího z Poděbrad k francouzskému králi odešlo z Prahy. Přinášelo do Francie návrh na vytvoření spolku křesťanských králů, jehož hlavním cílem bylo omezení intrik papežské stolice v mezinárodní politice, odvrácení tureckého nebezpečí a zajištění míru v Evropě. Plán nebyl uskutečněn pro rozpor mezi panovníky
28.11.1465	Na sjezdu katolického panstva v zámku na Zelené hoře u Nepomuku byla vytvořena tzv. jednota zelenohorská namířená proti králi
23.12.1466	Papež Pavel II. sesadil Jiřího z Poděbrad jako kacíře z trůnu, prohlásil je zbavena všeho majetku a vyhlásil proti kališnickým Čechám křižáckou válku
3.5.1469	Hlasy katolických pánů zvolen v Olomouci uherský král Matyáš za českého krále
5.6.1469	Český sněm odmítl olomouckou volbu Matyáše a na návrh Jiřího z Poděbrad uznal nástupnictví Vladislava Jagellonského, syna polského krále Kazimíra Mincovní řád přijatý sněmem legalizoval oběh míšeňských grošů a stanovil jejich kurz 2:1 proti groši českému
22.3.1471	zemřel král Jiří z Poděbrad, vlády se ujala královna Johana a syn Jindřich byl jmenován správcem země
27.5.1471	sněm v Kutné Hoře zvolil Vladislava Jagellonského (1456 - 1516) za českého krále, korunován 22.8.
13.3.1495	sněm se usnesl, aby zápisy do zemských desek byli činěny napříště českým jazykem, pouze cizojazyčné písemnosti mohly být do desek přepisovány v původním jazyku
11.3.1509	korunovace Vladislavova syna Ludvika za českého krále
13.3.1516	zemřel král Vladislav Jagellonský, nástupcem se stal jeho syn Ludvik (1505 - 1526). Vrchní poručnictví nad všemi zeměmi svěřil král ve své závěti z 11.3. císaři Maxmiliánovi a polskému králi Zikmundovi
1518	mladoboleslavský lékař Mikuláš Klaudyán vydal první samostatnou mapu Čech
1518	počátek intenzivní těžby stříbra v Jáchymově, jež vedlo k ražení jáchymovských tolarů
29.8.1526	bitva na mohačském poli, v níž Turci na hlavu porazili vojsko Ludvíka Jagellonského. Dvacetiletý král na útěku zahynul
23.10.1526	Ferdinand I. Habsburský (1503 - 1564) arcikníže rakouský, mladší bratr španělského krále a německého císaře Karla I. (V.) zvolen českým sněmem za krále, téhož roku získal i uherský trůn, tím byl vytvořen základ mnohonárodnostní habsburské monarchie Nástup Habsburků na český trůn, jejich vláda trvala 392 let a 5 dní

1292	První zmíňka o Kunčicích
1308	První zmíňka o Kyšperku
1361	První zmíňka o Orlici
24. 2. 1976	narodil jsem se já - autor webu

623 - 658/9	Sámo
Panovnici Velké Moravy (Mojmírovci)
830 - 846	Mojmír I.
846 - 870	Rastislav
870(?) - 894	Svatopluk
894 - 906/7	Mojmír II.
Česká knížata (Přemyslovci)
? - 894(?)	Bořivoj
? - 915(?)	Spytihněv I.
915(?) - 921(?)	Vratislav I.
921 - 923	Drahomíra
923 - 935	Václav I. (svatý)
935 - 972	Boleslav I.
972 - 999	Boleslav II.
999 - 1002	Boleslav III.
1002 - 1003	Vladivoj
1003	Boleslav III.
1003	Jaromír
1003 - 1004	Boleslav Chrabrý	polský panovník
1004 - 1012	Jaromír
1012 - 1033	Oldřich
1033 - 1034	Jaromír
1034	Oldřich
1035 - 1055	Břetislav I.
1055 - 1061	Spytihněv II.
1061 - 1092	Vratislav II.	od roku 1085 král
1092	Konrád I. Brněnský
1092 - 1100	Břetislav II.
1101 - 1107	Bořivoj II.
1107 - 1109	Svatopluk
1109 - 1117	Vladislav I.
1117 - 1120	Bořivoj II.
1120 - 1125	Vladislav I.
1125 - 1140	Soběslav I.
1140 - 1172	Vladislav II.	od roku 1158 král
1172 - 1173	Bedřich (Fridrich)
1173 - 1178	Soběslav II.
1178 - 1189	Bedřich (Fridrich)
1189 - 1191	Konrád II. Otto
1191	Václav II.
1191 - 1193	Přemysl I. Otakar
1193 - 1197	Jindřich Břetislav
1197	Vladislav Jindřich
Čeští králové
1197 - 1230	Přemysl I. Otakar	od roku 1198 král
1230 - 1253	Václav I.
1253 - 1278	Přemysl II. Otakar
1278 - 1305	Václav II.	v letech 1300 - 1305 zároveň král polský
1305 - 1306	Václav III.	v letech 1301 - 1305 zároveň král uherský
1306	Jindřich Korutanský
1306 - 1307	Rudolf I. Habsburský
1307 - 1310	Jindřich Korutanský
Lucemburkové
1310 - 1346	Jan Lucemburský
1346 - 1378	Karel IV.	zároveň král a od roku 1355 císař římský
(1363) 1378 - 1419	Václav IV.	1376 - 1400 zároveň král římský
1419 - 1434	Husitská revoluce
(1419) 1436 - 1437	Zikmund Lucemburský	na českého krále korunován 1420, po dobu revoluce nevládl. Zároveň král uherský a římský, od roku 1433 císař římský
1437 - 1439	Albrecht II. Habsburský	zároveň král uherský a římský
1453 - 1457	Ladislav Pohrobek	zároveň král uherský
1458 - 1471	Jiří z Poděbrad	v letech 1452 - 1458 zemským správcem za nezletilého Ladislava
Jagellovci
1471 - 1516	Vladislav II. Jagellonský	od roku 1490 zároveň král uherský
1516 - 1526	Ludvík Jagellonský	zároveň král uherský
Habsburkové
1526 - 1564	Ferdinand I. Habsburský	zároveň král uherský a římský, od roku 1556 císař římský
1564 - 1576	Maxmilián II.	zároveň král uherský a císař římský
1576 - 1611	Rudolf II.	zároveň král uherský a císař římský
1611 - 1619	Matyáš	zároveň král uherský a římský
1619	Ferdinand II.	zároveň král uherský a římský
1619 - 1620	Fridrich V. Falcký	"Zimní král" není Habsburk
1620 - 1637	Ferdinand II.	zároveň král uherský a římský
1637 - 1657	Ferdinand III.	zároveň král uherský a římský
	Ferdinand IV.	korunován 1646, zemřel 1654
1657 - 1705	Leopold I.	zároveň král uherský a římský
1705 - 1711	Josef I.	zároveň král uherský a římský
1711 - 1740	Karel VI.	zároveň král uherský a římský, přejmenoval se na Karla III.
1740 - 1780	Marie Terezie	zároveň královna uherská
	Karel VII. Albert Bavorský	(1741 - 1742)
	Karel III.	1741 - 1745, zároveň král římský
1780 - 1790	Josef II.	zároveň král uherský a císař římský
1790 - 1792	Leopold II.	zároveň král uherský a císař římský
1792 - 1835	František II. (I.)	zároveň král uherský, od roku 1804 císař rakouský a od roku 1806 císař římský
1835 - 1848	Ferdinand V.	zároveň král uherský a císař rakouský
1848 - 1916	František Josef I.	zároveň král uherský a císař rakouský
1916 - 1918	Karel I.	zároveň král uherský a císař rakouský
Československá republika (28.10.1918)  -  presidenti
1918 - 1935	Tomáš Jan Garrigue Masaryk
1935 - 1938	Edvard Beneš
1938 - 1939	Emil Hácha
Protektorát Čechy a Morava , Slovenský štát
1938 - 1945	Edvard Beneš	prezident republiky v emigraci
1939 - 1945	Emil Hácha	tzv. státní prezident
1939 - 1945	Jozef Tiso	prezident Slovenského štátu
Československá republika (ČSR), Československá socialistická republika (ČSSR), Česká a Slovenská federativní republika (ČSFR)
1945 - 1948	Edvard Beneš
1948 - 1953	Klement Gottwald
1953 - 1957	Antonín Zápotocký
1957 - 1968	Antonín Novotný	ČSR, od roku 1960 ČSSR
1968 - 1975	Ludvik Svoboda
1975 - 1989	Gustáv Husák
1989 - 1992	Václav Havel	od 1991 ČSFR
Česká republika (1.1.1993)
1993 - 2003	Václav Havel
2003 - (2008)	Václav Klaus

Kunčice
první zmínka	1292
kolonizovali	páni z Drnholce po r. 1249
původní panství	Lanšperk
připojeno	1561 – 1565 k Orlici, nyní Letohrad – Kunčice
po 1249	Páni z Drnholce – kolonizátoři po r. 1249
před 1285	český král (Václav I., Přemysl II. Otakar)
1285	Záviš z Falkenštejna
1288	český král (Václav II.)
1292	zbraslavský klášter
1319	český král (Jan Lucemburský)
1325	zbraslavský klášter
1358	biskupství litomyšlské
1421	husitští hejtmani
1451	Kostkové z Postupic
1507	Vilém z Pernštejna
1561	Petr Bohdanecký z Hodkova
1561 – 1565	připojeno k Orlici (Strachotové či Sudové)
Orlice
první zmínka	1361
kolonizovali	asi družina Kojaty Hrabišice
původní panství	Orlice
připojeno	1650 přikoupen Kyšperk, spojení panství Kyšperk a Orlice, nyní Letohrad – Orlice
½ 13.stol.	kolonizátoři z družiny Kojaty Hrabišice (páni z Orlice)
…1361 – 1366	Ivan z Orlice
… – 1393	Dobeš z Přepych a Všech z Rohova
1393 – 1516 …	český král (Václav IV. až Vladislav II. Jagellonský)
	Tvoch z Orlice
okolo 1415	Mikuláš z Orlice
…1516 – 1565	Strachotové z Kralovic
~1465 – 1500	Metoděj Strachota z Kralovic
1500 – 1535	Michal Strachota z Kralovic
1535 – 1553	Jan Strachota z Kralovic
1553 – 1565	Burjan Strachota z Kralovic
1565 – 1643	Sudové z Řeneč
1565 – ~1580	Suda z Řeneč
1580 – 1592	Petr Suda Řenečský z Řeneč
1592 – 1619	Dorota z Lipan
1619 – 1638	Jetřich Suda Řenečský
1638 – 1643	poručník Albrecht Šťastný Suda za neteř Dorotu Annu Sudovou z Řeneč
1643 – Kyšperk	Vitanovský z Vlčkovic (spojení s Kyšperkem)
1643 – Kyšperk	Adam Mikuláš Vitanovský z Vlčkovic & Dorota Anna Sudová z Řeneč
Kyšperk
první zmínka	1308
kolonizovali	páni ze Zebína (Žampachové)
původní panství	Žampach – Kyšperk
připojeno	1650 přikoupen k Orlici, postupně se stává hlavním sídlem, nyní Letohrad
…1308 – 1370…	Žampachové
~1300 – ~1340	Jeniš z Kyšperka
~1340 – ~1370	Bušek Žampach z Kyšperka
1370	Jeniš Žampach z Kyšperka
…1396 – 1574	Žampachové z Potštejna
…1395 – …1427	Mikuláš Žampach z Potštejna
1427 – 1469…	Jan starší Žampach z Potštejna
1488 – 1519	Jan mladší Žampach z Potštejna
	panství v zástavě
1543 – 1562	Zdeněk Žampach z Potštejna
1562 – 1574	Jan Burian Žampach z Potštejna
1574 – 1601	Valdštejnové
1574 – 1599	Jan mladší z Valdštejna
1599 – 1601	Adam z Valdštejna
1601 – 1628	Stubenberg
1601 – 1628	Georg von Stubenberg
1628 – 1650	Losenstein
1628 – 1635	Wolfgang Georg von Losenstein
1635 – 1650	Georg Achác von Losenstein
1650 – 1681	Vitanovský z Vlčkovic
1650 – 1653	Adam Mikuláš Vitanovský z Vlčkovic (spojil v budoucí Letohrad)
1653 – 1681	Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic
1681 – 1685	Hrzánové z Harasova
1681 – 1685	Johanna Majdalena Hrzánka z Harasova
1685 – 1717	Libštejnský z Kolovrat
1685 – 1706	Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat
1706 – 1714	František Karel II. Libštejnský z Kolovrat
1714 – 1716	Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat
1716 – 1717	František Karel II. Libštejnský z Kolovrat
1717 – 1728	Harrachové z Hřebene
1717 – 1725	Ferdinand Markvart Harrach z Hřebene
1725 – 1728	Jan Jáchym Harrach z Hřebene
1728 – 1791	Breda
1728 – 1740	Jan Václav Ignác Breda
1740 – 1766	Jan Nepomuk Breda
1766 – 1791	spravuje vdova Antonie Susana Breda za nezletilou Terezii Walburga Breda
1791 – 1815	Cavriani
1791 – 1815	František Alexander Cavriani a Terezie Walburga Breda – Cavriani
1815 – 1834	Marcolini – Feretti
1815 – 1834	Petr Pavel Emanuel Marcolini-Feretti a Anna Marie Cavriani – Marcolini-Feretti
1834 – 1875	Nimptsch
1834 – 1875	Terezie Marcolini – Nimptsch
1836 – 1869	Karel von Nimptsch
1875 – 1945	Stubenberg
1875 – 1896	Josef Felix Adolf von Stubenberg
1875 – 1916	Marie Anna von Nimptsch – Stubenberg
1916 – 1928	Karl von Stubenberg – Nimptsch
1916 – 1938	Paulina Palffy von Erdöd – Stubenberg
1938 – 1945	Arnošt Stubenberg
1939 – 1945	Anna Marie Dobrzenská – Stubenberg
1945 - 1949	konfiskace – obec
1945 - 1949	samostatné obce Kyšperk, Orlice, Kunčice a další jež patřily do panství
1949 - ...	sloučení - Letohrad
2. 11. 1949 - ...	sloučení obcí Kyšperk, Orlice, Kunčice a Rotnek do nového města Letohrad