Stručná historie panství v katastru Letohrad a okolí

Stručná historie na našem území

   Zde je chronologicky vypsaná historie v datech. Počátek je v 7. století před naším letopočtem, kdy přesně víme, co se zde v České kotlině dělo.

Československé dějiny v datech, Svoboda, Praha 1986

-7.- 1.stol. doba železná, vytvářeni rodové aristokracie, rozvoj keltské kultury, první doložené mince. Od keltských Bójů vznikl název Čech - Bojohemum - Bohemia. Na Slovensku žili Kotíni a Dákové
1.- 4.stol. doba římská, rozvoj obchodu. Hranice římské říše u Dunaje, některé předsunuté opěrné body i na Moravě a Slovensku (Laugaritio), Marobudova říše, Markomani v Čechách a Kvádové na Slovensku, z dob Marobudova říše, Markomani v Čechách a Kvádové na Slovensku, z dob markomanských válek římský nápis na trenčínské skále z roku 179
5.- 6.stol. příchod Slovanů
kolem 512 nejstarší doklad osídlení slovanskými kmeny podle byzantského historika Prokopia
do 7.stol. asimilace a zánik posledního neslovanského obyvatelstva (především Germánů), Slované se tak stali jediným etnikem na našem území
623/4 příchod franského kupce Sáma, který vedl protiavarský odboj a později byl uznán za vládce
658/9 úmrtí Sáma, který 35 let vládl Slovanům
805 - 806 dvě neúspěšné vojenské výpravy franské říše proti Čechám
28.1.814 úmrtí císaře Karla Velikého, pod jeho vládu patřilo jako závislá země i naše území. Po něm nastoupil jeho nejmladší syn Ludvik Pobožný
červenec 817 Charta divisionis imperii - zákon vydaný Ludvíkem Pobožným o nástupnictví, císařem vždy nejstarší syn, ostatní pouze královské úděly. Východní část franské říše (Bavorsko, Korutansko, Čechy a Slované na východ od Bavorska) připadla nejmladšímu Ludvíkovu synovi Ludviku Němci
830 - 906 Velkomoravská říše
830 v Nitře vysvěcen křesťanský kostel kněžími z franské říše
833/6 Mojmír I. připojil ke své zemi Nitransko, kde vládl Pribina
13.1.845 křest čtrnácti českých knížat s jejich družinami na dvoře Ludvíka Němce v Řezně (Bavorsko)
srpen 846 vpád Ludvíka Němce na Moravu a ustanoveni Mojmírova synovce Rastislava moravským panovníkem
849 úplné uvolněni závislosti českých kmenů na východofranské říši
852 na synodě církevních představitelů říše v Mohuči se jednalo o Moravě jako o zemi křesťanské, kam ale moc nedosahovala
861 Rastislav požádal papeže Mikuláše I., o vyslání učitelů křesťanství přímo z Říma. Papež žádost nevyslyšel
asi 863 vyslanci Moravanů se dostavili na dvůr byzantského císaře Michala III. a požádali ho o učitelé křesťanské víry, kteří by ji kázali slovanským jazykem
863/4 příchod byzantské mise na Moravu, v čele dva bratři Konstantin a Metoděj. Konstantin jestě před příchodem sestavil písmo - hlaholici a přeložil do slovanštiny některé církevní texty
14.2.869 úmrtí Konstantina, který přijal mnišské jméno Cyril
28.8.876 úmrtí Ludvika Němce, při děleni říše mezi jeho syny dostal Karloman - Korutany, Bavorsko, Panonii a území českých a moravských kmenu, poslední dvě dedikce vyjadřovali pouze politické ambice, nikoli skutečnost
2.pol.9.stol. expanze Velkomoravské říše do okolních slovanských zemí
asi 884 založen Pražský hrad knížetem Bořivojem
6.4.885 úmrtí arcibiskupa Metoděje
1.pol. r.894 úmrtí Svatopluka, nástupce jeho syn Mojmír II.
895 Čechové se odtrhli od Velkomoravské říše
před r. 908 rozvraceni Velkomoravské říše maďarskými nájezdníky
915 úmrtí českého knížete Spytihněva I.
13.2.921 úmrtí knížete Vratislava I.(údajně po 33 letech života)
28.9.929/935 zavraždění knížete Václava (později prohlášen za svatého a patrona české země) ve Staré Boleslavi z popudu jeho bratra Boleslava
pol. 10. stol Přemyslovci začali postupně sjednocovat kmeny žijící v Čechách pod svou přímou správu
965 zpráva židovsko - arabského kupce Ibrahima ibn Jakuba o Praze, městě "z kamene a vápna a největšího co do obchodu"
60.léta 10.st. založen první ženský klášter v Čechách u kostela sv. Jiří na Pražském hradě. Abatyší benediktinského ženského konventu se stala dcera Boleslava I. Mlada
15.7.972 úmrtí Boleslava I.
březen 973 založeno biskupství v Praze, první biskup saský kněz Dětmar (znal slovanský jazyk), druhým Vojtech
18.3.981 úmrtí knížete Slavníka, který ovládal jakési teritorium ve východních a podle kronikáře Kosmy i v jižních Čechách. Sídlem Slavníkovců byla Libice (nad Cidlinou)
993 založen první mužský klášter v Čechách, benediktýnský v Břevnově u Prahy. Benediktýnské mnichy přivedl s sebou z Itálie biskup Vojtěch
28.9.995 vyvraždění Slavníkovců na hradišti v Libici nad Cidlinou Přemyslovci, tímto Přemyslovci ovládli celou zemi
7.2.999 úmrtí Boleslava II.
únor(?) 1003 povraždění mnoha velmožů z rodu Vršovců
počátek 1003 úmrtí knížete Vladivoje, který do českých dějin výrazněji nezasáhl, soudobými pisateli je líčen jako notorický opilec
12.4.1012 Oldřich zbavil svého bratra Jaromíra vlády v Čechách a vypudil ho ze země
1014 kníže Oldřich dal povraždit řadu svých odpůrců, panovník si tímto způsobem posiloval postavení v zemi, kde teprve nedávno získal vládu
kolem 1032 založení Sázavského kláštera se slovanskou liturgií opatem Prokopem
9.11.1034 úmrtí knížete Oldřicha
1054 Břetislav I. vydal stařešnický řád, stanovující, že českým knížetem se měl vždy stát nejstarší Přemyslovec
10.1.1055 úmrtí Břetislava I. v Chrudimi
asi 1055 kníže Spytihněv II. dal uvěznit asi 300 moravských velmožů, to mu umožnilo těsněji připoutat Moravu k Čechám
28.1.1061 úmrtí knížete Spytihněva II.
kolem 1063 Vratislav II. zřídil v Olomouci druhé biskupství v českých zemích
1085 Vratislav II. získal jako první český kníže pro svou osobu královský titul za služby císaři Jindřichu IV.
kolem 1085 obnoveni biskupství v Nitře, založeno 880 a zaniklo po vpádu Velkomoravské říše
14.1.1092 úmrtí krále Vratislava II.
6.9.1092 úmrtí knížete Konráda
22.12.1100 zemřel kníže Břetislav II.po zranění na lovu (20.12.) jakýmsi Lorekem ve zběčenských lesích
říjen 1108 vyvraždění Vršovců kvůli údajné kolaboraci s Poláky
21.9.1109 zavraždění knížete Svatopluka (patrně odplata za vyvraždění Vršovců)
leden 1114 český panovník vystupuje poprvé na císařském dvoře v hodnosti říšského číšníka, z tohoto úřadu vzniklo v polovině 13.století právo českého krále náležet mezi kurfiřty, kteří volili císaře.
16.8.1120 svržení knížete Bořivoje II. Vladislavem I.
2.2.1124 zemřel v Uhrách sesazený kníže Bořivoj II.
12.4.1125 úmrtí knížete Vladislava I.
1138 zemřel Boleslav III. Křivoústý
14.2.1140 kníže Soběslav I. zemřel kdesi ve východních Čechách na hradě Hostím
11.1.1158 Vladislav II. obdržel na říšském sjezdu od císaře Fridricha I. Barbarossy v Řezně dědičný královský titul
8.9.1158 Vladislav II. korunován císařem na českého krále
18.1.1174 úmrtí knížete Vladislava II. v Duriňsku
23.3.1189 úmrtí knížete Bedřicha
léto 1189 vyhlášeni nejstaršího zákoníku v českých zemích tzv. Statut knížete Konráda Oty, jejich originál není zachován, známe je pouze z pozdějších potvrzení (1222, 1226, 1237)
9.9.1191 úmrtí Konráda Oty na italském tažení u Milána
říjen 1191 syn Soběslava I. Václav II. (*1137 - 1192 ?) ustanoven novým českým knížetem, jeho vláda trvala pouze čtvrt roku (do konce roku 1191)
po 1210 reforma mince, dosavadní vadné denáry nahradili brakteáty (jednostranně ražené tenké stříbrné střižky) podle míšenského vzoru
25.9.1212 Zlatá bula sicilská vydaná novým římským panovníkem Fridrichem II. Sicilským v Basileji Přemyslu I. Otakarovi, potvrzovala starší nedochované privilegium Filipa Švábského z roku 1198 a znamenala definitivní úpravu poměru Čech k říši. Českému králi byla přiznána tato práva:
  • dědičnost královského titulu,
  • Morava a pražské biskupství nedílnou součástí Českého království,
  • římští panovnici budou udílet Čechy v léno jen doma přijatému králi,
  • český král má navštěvovat pouze říšské sněmy, konané v Norimberku, v Bamberku a (bude-li přítomen i polský panovník) také v Merseburku,
  • říšské korunovační jízdy do Říma má Česky král obesílat 300 jízdními ozbrojenci nebo dávat náhradou 300 hřiven stříbra,
  • českému králi přiznán titul říšského arcičíšníka a kurfiřtská hodnost, opravňující ho volit římského krále.
1214 - 1222 sepsaní "Kroniky české" opatem milevského kláštera Jarlochem
1216 - 1222 Konkordát mezi státem a církví v Čechách (dohoda mezi králem a papežem o postavení církve ve státě), spor skončil vydáním velkého privilegia církvi v Čechách (5.3.1222) a církev byla uznaná plnoprávným partnerem
15.12.1230 zemřel český král Přemysl I. Otakar (nar. po 1160)
16.10.1239 zemřel Přemysl markrabě moravský (1225 - 1239), syn Přemysla I. a bratr Václava I.
23.9.1253 zemřel král Václav I. (nar.1205)
15.4.1257 v českých zemích zavedena inkvizice, inkvizitory byli minorité
12.9.1277 uzavření tzv. dodatkové smlouvy, která znamenala revizi a zhoršení článků Zlaté buly sicilské a zavazovala českého panovníka k účasti na říšských výpravách i k římské korunovační jízdě bez možnosti peněžního výkupu a účasti na všech říšských sněmech
26.8.1278 bitva na Moravském poli (u Suchých Krut) mezi Přemyslem Otakarem II. a římským králem Rudolfem Habsburským (zasahoval do vnitropolitické situace, podněcoval šlechtu ke vzpouře, ...). Přemysl v bitvě zahynul a tělo bylo převezeno do Vídně, roku 1279 do Znojma a teprve roku 1297 do Prahy (narodil se roku 1228)
1278 - 1283 Ota V. Braniborský poručníkem následníka českého trůnu Václava II. Čechy spravoval Ota V. Braniborsky a Moravu Rudolf Habsburský. Václav II. králem od 1283
jaro 1282 hladomor v Čechách
15.7.1291 se narodil Rudolf I. Habsburský
červenec 1300 měnová reforma Václava II.: zahájení ražby pražských grošů (1 groš - 3.86 g váhy - 12 parvů, z 1 české hřivny o váze 253.14 g raženo 60 - 64 grošů), platili v celé střední Evropě
26.5.1303 sňatek Václava II. s Eliškou Rejčkou (1286 - 18.10.1336), dcerou zavražděného polského krále Přemysla Pohrobka
21.6.1305 zemřel český a polský král Václav II. (nar.27.9.1271)
4.8.1306 v Olomouci zavražděn poslední Přemyslovec Václav III. (nar.6.10.1289)
kolem 1306 vznik staročeského anonymního eposu Alexandreida
16.10.1310 vznik městské radní knihy na Starém Městě pražském (nejstarší dochovaná kniha městské samosprávy)
1310 - 1314 "Kronika takzvaného Dalimila", anonymní veršované zpracování dějin Čech určené šlechtě, přibližně z té doby je i elegie "Nota ot pana Viléma Zajiece" a lyrická skladba "Spor duše s tělem"
2.4.1335 zemřel král Jindřich Korutanský (nar.1280)
30.4.1344 založeno pražské arcibiskupství na žádost markraběte Karla (IV.) podřízena biskupství v Olomouci a Litomyšli, první arcibiskup Arnošt z Pardubic a současně položen základní kámen gotické katedrály Svatého Víta
14.7.1346 sjezd kurfiřtů v Rhensu, Ludvik Bavor byl sesazen a římským králem zvolen Karel IV.
26.8.1346 bitva u Kresčaku (Crécy-en-Ponthieu v severní Francii), první pozemní bitva stoleté války (1339 - 1453) mezi Francií a Anglií. Boje se účastnil Jan Lucemburský se synem Karlem. Král Jan (nar.10.8.1296) v bitvě zahynul
26.8.1346 na trůn nastoupil král římský a později (5.4.1355) císař římský Karel IV.
26.1.1347 papež Kliment VI. dal listinou souhlas k založení pražské university ve všech fakultách
8.2.1348 Karel IV. založil Nové Město pražské, základní kámen položil sám panovník 26.3., Praha se tak měla stát rezidencí českého a říšského panovníka
7.4.1348 Karel IV. z moci českého krále založil pražskou universitu, první vysokou školu ve střední Evropě. Měla všechny čtyři fakulty: artistickou (filozofickou), právnickou, lékařskou a teologickou. Postavena byla podle vzoru pařížské university a byla bohatě dotována. Zanedlouho se rozdělila na čtyři národy (český, polský, sasský a bavorský) z nichž každý měl až do Kutnohorského dekretu (18.1.1409) při univerzitním rozhodování jeden hlas
10.6.1348 Matyáš z Arrasu začal stavět Karlštejn, jenž jako nedobytná pevnost měl ochraňovat panovníka a nejvzácnější poklady říše. Slavnostně dokončen 27.3.1357
1.8.1348 zemřela 1. manželka Karla IV. francouzská princezna Blanka z Valois
podzim 1348 Čechy a větší část Moravy se stali oběti velké morové epidemie, značná úmrtnost způsobila hospodářský pokles
1352 zemřel významný stavitel Matyáš z Arrasu
2.2.1353 zemřela 2. manželka Karla IV. Anna Falcká, sňatek 4.3.1349
27.5.1353 Karel IV. se potřetí oženil s Annou Svídnickou a připojil ke koruně Slezsko
1356 Zlatá bula Karla IV., kodifikovala starší práva českého království, uznávala právo svobodné volby krále a proklamovala absolutní politickou a právní svobodu českého státu
9.7.1357 Karel IV. položil základní kámen ke stavbě kamenného mostu přes Vltavu
1360 - 1361 stavba hladové zdi v Praze nákladem císaře na zmírnění následků živelných a jiných pohrom
26.2.1361 v Norimberku se narodil Václav IV. jako páté z 11 živě narozených dětí Karla IV.
11.7.1362 zemřela 3. manželka Karla IV. Anna Svídnická
21.5.1363 se Karel IV. počtvrté oženil s Alžbětou Pomořanskou, vnučkou polského krále
30.6.1364 zemřel Arnošt z Pardubic - první arcibiskup, 12.7. zvolen Jan Očko z Vlašimi
15.2.1368 se narodil Zikmund Lucemburský
kolem 1370 vzniká první úplný staročeský překlad bible
27.12.1370 vydal Novoměstský měšťan Petr Neumburger soukromoprávní listinu v češtině, první proniknutí jazyka do tohoto druhu pramenu
kolem 1372 narodil se Jan Hus, pravděpodobně v jihočeském Husinci, 1393 bakalář, 1396 mistr Karlovi university a posléze i jejím rektorem. Kazatel v kapli Betlémské - kázal o mravní očistě církve a společnosti, autor četných významných latinských i českých děl: De ecclesia (O církvi), Postila, Knížky o svatokupectví, Dcerka, ... Upálen v Kostnici 6.7.1415
kolem 1374 narodil se Jan Žižka z Trocnova, nejvýznamnější vojevůdce a státník husitské revoluce, nebyl nikdy porazen, zemřel 11.10.1424
10.6.1376 Václav IV. po složitých a finančně nákladných jednání Karla IV. zvolen králem římským
2.11.1378 na českém sněmu byla vyhlášena oprava české mince (zlepšení hodnoty)
29.11.1378 zemřel Karel IV. - král český, císař římský (narozen 14.5.1316) [podle legendy 3 hodiny po západu slunce (15:52:26), tedy asi v 19 hod]
30.11.1378 Václav IV.se ujal samostatné vlády
léto 1380 Čechami proběhla vlna morové epidemie, delší a daleko silnější než na podzim 1348, jež výrazně postihla rozvoj populace
24.5.1391 založena Betlémská kaple měšťanem Křížem řečeným Kramář a dvořanem Hanusem z Milheimu
14.2.1393 zemřela Alžběta Pomořanská (4. manželka Karla IV.)
20.3.1393 na příkaz Václava IV. utopen ve Vltavě generální vikář pražského arcibiskupa Jan z Pomuku za to, že spolu s jinými arcibiskupskými úředníky překazil králův plán po smrti kladrubského opata založit nové biskupství v západních Čechách. Ve zkomolené podobě byla tato událost v době pobělohorské podkladem pro kanonizaci sv. Jana Nepomuckého, z něhož byl učiněn mučedník zpovědního tajemství, umučený údajně o deset let dříve
25.8.1394 nejstarší česky psaná listina z české panovnické kanceláře, vydaná v Písku
20.8.1400 Václav IV. byl porýnskými kurfiřty sesazen z říšského trůnu
od 15.stol. popravčí knihy (rožmberská a jihlavská) zaznamenávající zápisy útrpných vyznaní, obsahuji mnoho materiálu o poměrech v království
18.1.1409 vydal Václav IV. Dekret kutnohorský, jež upravil počet hlasů jednotlivých národů na universitě, češi získali tři hlasy a ostatní národy dohromady jeden hlas
18.7.1410 pražský arcibiskup uvalil na mistra Jana Husa klatbu, která byla 24.9. ještě zesílena
asi 1413 vznikl nejstarší český vojensky řád Jana Hájka z Hodětína, sepisující povinnosti při organizaci vojenských složek
11.10.1414 Mistr Jan Hus se vydal na cestu ke Kostnickému koncilu, který měl urovnat poměry v církvi a kde měl obhájit své učení
18.10.1414 vydání Zikmundova glejtu pro Mistra Jana Husa, zaručující ochranu při cestě na koncil a zpět
6.7.1414 upálení Mistra Jana Husa v Kostnici, poté co byl odsouzen koncilem za filozofické a věroučné názory, které hlásal i ty které mu byli přičítány neprávem. Jeho popel byl hozen do Rýna, aby po něm zanikla jeho památka
2.9.1415 česká šlechta ze svého sjezdu poslala stížný list kostnickému koncilu (jeho 8 textů zpečetilo přes 450 osob z nižší i vyšší šlechty)
5.9.1415 husitská šlechta ustavila na sjezdu svůj branný svaz proti útokům katolické strany, měl trvat šest let a pak jestli nebude obnoven, tak zaniknout
1.10.1415 sjezd katolické šlechty v Českém Brodě, která se ustavila v obrodný svaz jako šlechta husitská a získala do svých řad i krále Václava IV.
1415 Mistr pražské university Petr z Mladoňovic sestavil svou Zprávu o M. J. Husovi v Kostnici, byl osobně přítomen na značné části Husova procesu a tak autenticky zachytil poslední měsíce jeho života, jež doprovodil množstvím úředních dokumentů
30.5.1416 v Kostnici upálen Jeroným Pražský, jeden z nejbližších Husových spolupracovníků, který propagoval husitství na svých četných cestách po zahraničí
11.9.1416 pražská universita vydala osvědčení o Husově bezúhonném životě a pověsti - koncem roku vydal kostnický koncil rozhodnutí o zastavení činnosti university na neurčito pro příchylnost k husitství, universita se ale nařízení nepodřídila
10.3.1417 Deklarace pražské university o přijímání podobojí světskými osobami znamenala definitivní rozchod s církví a kostnickým koncilem (vrcholný orgán církve)
1.pol.1419 soustřeďování revolučního lidu na horách a v pěti městech, jez podle chiliastických proroctví měla být zachována: Plzeň, Žatec, Louny, Slaný, Klatovy a někdy i Písek
30.7.1419 defenestrace na Novoměstské radnici v Praze dala podnět k vypuknutí husitské revoluce. Lid účastnící se procesí pořádaného Janem Želivským vnikl po odmítnutí požadavku, aby byli propuštěni stoupenci husitství a po zneuctění monstrance novoměstskými radními pod Žižkovým vedením do radnice a konšely ubil a vyhodil z okna, svolaná obec vyhlásila pohotovost na zajištění tohoto převratu
16.8.1419 zemřel Václav IV. na Novém Hradě u Kunratic pod dojmem zpráv o novoměstské defenestraci (nar.1361)
1.3.1420 papež Martin V. vydal listinu vyhlašující proti husitům křižácké tažení
25.3.1420 bitva u Sudoměře byla prvním střetnutím Žižkovy vozové hradby s královským rytířským vojskem
1.-8.7. 1420 oficiální formulace čtyř artikulů pražských jako základního jednotného programu nejrůznějších směrů v husitském hnutí obsahovala: 1) aby slovo boží mohly oprávněné osoby volně kázat, 2) aby hříchy smrtelné byly bez rozdílu stavu patřičně trestány, 3) aby svátost oltářní byla podávána pod obojí způsobou, 4) aby přestalo světské panování kněží.
14.7.1420 bitva na Vítkově byla prvním změřením sil husitů a křižáckých vojsk
3.-7.6.1421 zemský sněm v Čáslavi zbavil Zikmunda trůnu a ustanovil dvacetičlennou vládu, v níž vedle vyšší a nižší šlechty zasedali i zástupci měst
10.9.1421 druhá křižácká výprava na Žatec (2.10. se dali na ústup a pak na bezhlavý útěk)
9.3.1422 zajetí a poprava Jana Želivského na Staroměstské radnici byl počátkem konce vlády chudiny v Praze
4.9.1422 vyhlášení nové křížové výpravy proti husitům kardinálem Brandou na říšském sněmu v Norimberku, jejím cílem mělo být přerušení několikaměsíčního obléhání Karlštejna, který byl největší pevností Zikmunda Lucemburského, pražany a Zikmundem Korybutem (synovec polského krále a vévody litevského)
asi 1422 Vavřinec z Březové sepsal svou Husitskou kroniku, která je základním pramenem pro období počátku husitství do začátku ledna 1422
11.10.1424 zemřel Jan Žižka z Trocnova před Přibyslaví v čele vojska, jeho orebský svaz se přejmenoval na sirotky
4.8.1427 bitva u Tachova v níž vojsko spojených svazů táborského, sirotčího a pražského opět pod vedením Prokopa Holého zahnalo na útěk vojska čtvrté křížové výpravy
leden 1428 - květen 1433 výpravy husitských vojsk do okolních zemí tzv. spanilé jízdy, jimiž chtěli husité donutit nepřátele k jednání. 1428: Slovensko, Slezsko, Rakousko, Bavorsko, 1429: Rakousko, Horní Lužice, Slezsko, 1429 - 30: Bavorsko, Míšeňsko, Franky, 1430: Slovensko, Slezsko, Horní Lužice, 1431: Horní Lužice, Slovensko, Rakousko, 1432: Lužice, Braniborsko, Slezsko, Rakousko, 1433: Rakousko, Slezsko, Slovensko, Nová Marka a Pomoří.
Z mezinárodního hlediska to byli nejvýznamnější husitské akce
9.8.1429 zemřel Jakoubek ze Stříbra, přední Husův spolubojovník, zakladatel podávání pod obojí způsobou (listopad 1414), plodný spisovatel náboženských děl
asi 10.2.1430 smlouva na Beheimsteinu na níž norimberský purkrabí a další církevní a světský říšský hodnostáři přistoupili na podmínky kladené husitským vojskem (leden 1428 - Bavorsko) a zaručil, že se dostane husitům v říši volného slyšení k otázce čtyř pražských artikulů
asi březen 1430 Johanka z Arku poslala husitům list, v němž jim hrozí vlastní vojenskou výpravou
14.8.1431 bitva u Domažlic, poslední pokus křižáckých vojsk o poražení husitských Čech. Byla sebrána armáda z celé Evropy. Při přiblížení se vojsk pod velením Prokopa Holého se dala na útěk a zanechala na bojišti bohatou kořist. V důsledku byli osvobozeny zbytky Čech a husitská vojska expandovala na Moravu, Slezsko,Uhry a Rakousko
10.10.1432 první veřejné slyšení předběžných husitských poslů na basilejském koncilu
4.1.-14.4.1433 české husitské poselstvo v čele s Prokopem Holým a zástupci ostatních husitských stran přijelo do Basileje, kde 10.1. začala první jednání, 16.1. se rozvinula disputace o čtyřech artikulech pražských, jenž za husity hájil Jan Rokycana. Výsledky jednaní nebyli valné, ale byli průlomem do tehdejších zvyklostí a vytvořili předpoklady pro další kontakty
30.5.1434 bitva u Lipan v níž polní vojska táborů a sirotků pod vedením Prokopa Holého podlehla spojenému vojsku umírněných husitů a katolíků vedenému nejspíš Divišem Bořkem z Miletína, původně Žižkovým spojencem. Vedle špatné vojenské taktiky sehrál roli i předčasný útěk táborského hejtmana Čapka ze Sán.V bitvě padl Prokop Holý zvaný Velký, který se stal nástupcem Žižky a uznávaným velitelem všech stran
21.12.1434 sněm táborského a sirotčího bratrstva v Táboře, jeho mluvčím se stal Jan Roháč z Dubé, který se ostře postavil proti Zikmundovi
21.10.1435 Mistr Jan Rokycana byl zvolen podobojími za pražského arcibiskupa, zemřel 21.2.1471
9.9.1437 popraven v Praze se svými přívrženci Jan Roháč z Dubé
9.12.1437 zemřel Zikmund Lucemburský ve Znojmě, když byl na útěku ze země
27.12.1437 Vévoda rakouský Albrecht Habsburský (1397 - 1439) zvolen částí feudálu na zemském volebním sněmu v Praze českým králem, volba se konala bez účasti nižší šlechty a měšťanů a části husitského panstva
30.12.1437 Zemský sněm zvolil šest pánů z řad Albrechtových stoupenců za správce království, měli spravovat zemi do té doby, než se Albrecht ujme vlády. Byli to Oldřich z Rožmberka, Menhard z Hradce, Aleš Holický ze Šternberka, Hanuš z Kolovrat, Mikuláš Zajíc z Hazmburka a Zikmund z Vartenberka
29.6.1438 Korunovace Albrechta Habsburského za českého krále
3.9.1448 Jiří z Poděbrad získal nenadálým dobytím a obsazením Prahy přední obsazení v zemi. Od té doby užíval titulu správce Království českého
27.10.1439 Král Albrecht Habsburský zemřel na úplavici v Nesmilech u Ostřihomu při návratu z neúspěšného tažení proti Turkům
6/ - 11/ 1439 v Čechách vypukla morová epidemie, která si vyžádala mnohatisícové oběti
29.7.1440 Stoupenci polské kandidatury na český trůn vedeni Janem Koldou ze Žampachu se pokusili dobít Prahu. Jejich pokus se nezdařil
1440 Landfrídy, politické svazky pánů, rytířů a měst na určitém území,vznikali od roku 1440 ve všech krajích Čech a Moravy, měli čelit feudálním rozbrojům a nahradit tak ústřední zemskou vládu. Nejvýznamnější byly landfrídy východočeské, v jejichž čele stál Hynek Ptáček z Pirkštejna
31.1.1444 Zemský sněm uznal nároky čtyřletého Ladislava Pohrobka, syna Albrechta Habsburského, na český trůn
27.8.1444 zemřel Hynek Ptáček z Pirkštejna, do čela spojených východočeských landfrídů byl postaven Jiří z Poděbrad
24.6.1448 Strana Jiříkova se ustavila na sjezdu východočeských landfrídů v Kutné Hoře v jednotu. Za jejího správce byl zvolen Jiří z Poděbrad
3.9.1448 Dobytím Prahy získal Jiří z Poděbrad významné postavení v zemi. Od té doby užíval titul správce Království českého
8.2.1449 Feudálové z jižních a jihozápadních Čech, seskupení kolem Jindřicha z Rožmberka vytvořili jednotu strakonickou namířenou proti Jiřímu z Poděbrad
27.4.1452 Sněm v Praze, hojně navštívený příslušníky strany poděbradské i strakonické, ustanovil Jiřího z Poděbrad zemským správcem na 2 roky. Tím skončilo krvavé období a byl zajištěn rozvoj země
28.10.1453 Korunovace Ladislava Pohrobka (1440 - 1457) za českého krále. Postaveni Jiřího z Poděbrad se nezměnilo, zůstal nadále správcem země s mocí vladařskou
13.3.1454 Obnoveni zemského soudu v Čechách a řádného chodu zemských desek, přispělo k upevnění právního řádu v zemi
19.3.1454 Stavové znovu zvolili Jiřího z Poděbrad zemským správcem na 3 roky
1454 Revize pozemkové držby. Zvláštní komise zjišťovala, zda všichni držitelé církevní a královské půdy mají doklady o jejím řádném nabytí, kdo se nemohl prokázat, musel pudu postoupit královské komoře
23.11.1457 Král Ladislav Pohrobek zemřel náhle uprostřed příprav na sňatek s francouzskou princeznou. Jeho smrt znamenala rozpad nedávno vytvořené habsburské česko - rakousko - uherské državy
1457 Jednota bratrská založena v Kunvaldě. Zakladatelem byl bratr Řehoř, příbuzný Jana Rokycany. Podařilo se mu spojit několik drobných skupin stoupenců učení Petra Chelčického a táborských kazatelů a získat pro ně královské povolení a ochranu na Litickém panství
2.3.1458 Volba Jiřího z Poděbrad (1420 - 1471) za českého krále
7.5.1458 Korunovace Jiřího z Poděbrad za českého krále
kolem 1460 Úmrtí Petra Chelčického - myslitel a kritik tehdejší společnosti, státu i církve
16.5.1464
cesta Václava Strachoty
Poselstvo krále Jiřího z Poděbrad k francouzskému králi odešlo z Prahy. Přinášelo do Francie návrh na vytvoření spolku křesťanských králů, jehož hlavním cílem bylo omezení intrik papežské stolice v mezinárodní politice, odvrácení tureckého nebezpečí a zajištění míru v Evropě. Plán nebyl uskutečněn pro rozpor mezi panovníky
28.11.1465 Na sjezdu katolického panstva v zámku na Zelené hoře u Nepomuku byla vytvořena tzv. jednota zelenohorská namířená proti králi
23.12.1466 Papež Pavel II. sesadil Jiřího z Poděbrad jako kacíře z trůnu, prohlásil je zbavena všeho majetku a vyhlásil proti kališnickým Čechám křižáckou válku
3.5.1469 Hlasy katolických pánů zvolen v Olomouci uherský král Matyáš za českého krále
5.6.1469 Český sněm odmítl olomouckou volbu Matyáše a na návrh Jiřího z Poděbrad uznal nástupnictví Vladislava Jagellonského, syna polského krále Kazimíra
Mincovní řád přijatý sněmem legalizoval oběh míšeňských grošů a stanovil jejich kurz 2:1 proti groši českému
22.3.1471 zemřel král Jiří z Poděbrad, vlády se ujala královna Johana a syn Jindřich byl jmenován správcem země
27.5.1471 sněm v Kutné Hoře zvolil Vladislava Jagellonského (1456 - 1516) za českého krále, korunován 22.8.
13.3.1495 sněm se usnesl, aby zápisy do zemských desek byli činěny napříště českým jazykem, pouze cizojazyčné písemnosti mohly být do desek přepisovány v původním jazyku
11.3.1509 korunovace Vladislavova syna Ludvika za českého krále
13.3.1516 zemřel král Vladislav Jagellonský, nástupcem se stal jeho syn Ludvik (1505 - 1526). Vrchní poručnictví nad všemi zeměmi svěřil král ve své závěti z 11.3. císaři Maxmiliánovi a polskému králi Zikmundovi
1518 mladoboleslavský lékař Mikuláš Klaudyán vydal první samostatnou mapu Čech
1518 počátek intenzivní těžby stříbra v Jáchymově, jež vedlo k ražení jáchymovských tolarů
29.8.1526 bitva na mohačském poli, v níž Turci na hlavu porazili vojsko Ludvíka Jagellonského. Dvacetiletý král na útěku zahynul
23.10.1526 Ferdinand I. Habsburský (1503 - 1564) arcikníže rakouský, mladší bratr španělského krále a německého císaře Karla I. (V.) zvolen českým sněmem za krále, téhož roku získal i uherský trůn, tím byl vytvořen základ mnohonárodnostní habsburské monarchie
Nástup Habsburků na český trůn, jejich vláda trvala 392 let a 5 dní
   
^top

Historie na letohradsku

1292 První zmíňka o Kunčicích
1308 První zmíňka o Kyšperku
1361 První zmíňka o Orlici
24. 2. 1976 narodil jsem se já - autor webu
^top

Přehled panovníků na našem uzemí

623 - 658/9 Sámo  
Panovnici Velké Moravy (Mojmírovci)
830 - 846 Mojmír I.  
846 - 870 Rastislav  
870(?) - 894 Svatopluk  
894 - 906/7 Mojmír II.  
Česká knížata (Přemyslovci)
? - 894(?) Bořivoj  
? - 915(?) Spytihněv I.  
915(?) - 921(?) Vratislav I.  
921 - 923 Drahomíra  
923 - 935 Václav I. (svatý)  
935 - 972 Boleslav I.  
972 - 999 Boleslav II.  
999 - 1002 Boleslav III.  
1002 - 1003 Vladivoj  
1003 Boleslav III.  
1003 Jaromír  
1003 - 1004 Boleslav Chrabrý polský panovník
1004 - 1012 Jaromír  
1012 - 1033 Oldřich  
1033 - 1034 Jaromír  
1034 Oldřich  
1035 - 1055 Břetislav I.  
1055 - 1061 Spytihněv II.  
1061 - 1092 Vratislav II. od roku 1085 král
1092 Konrád I. Brněnský  
1092 - 1100 Břetislav II.  
1101 - 1107 Bořivoj II.  
1107 - 1109 Svatopluk  
1109 - 1117 Vladislav I.  
1117 - 1120 Bořivoj II.  
1120 - 1125 Vladislav I.  
1125 - 1140 Soběslav I.  
1140 - 1172 Vladislav II. od roku 1158 král
1172 - 1173 Bedřich (Fridrich)  
1173 - 1178 Soběslav II.  
1178 - 1189 Bedřich (Fridrich)  
1189 - 1191 Konrád II. Otto  
1191 Václav II.  
1191 - 1193 Přemysl I. Otakar  
1193 - 1197 Jindřich Břetislav  
1197 Vladislav Jindřich  
Čeští králové
1197 - 1230 Přemysl I. Otakar od roku 1198 král
1230 - 1253 Václav I.  
1253 - 1278 Přemysl II. Otakar  
1278 - 1305 Václav II. v letech 1300 - 1305 zároveň král polský
1305 - 1306 Václav III. v letech 1301 - 1305 zároveň král uherský
1306 Jindřich Korutanský  
1306 - 1307 Rudolf I. Habsburský  
1307 - 1310 Jindřich Korutanský  
Lucemburkové
1310 - 1346 Jan Lucemburský  
1346 - 1378 Karel IV. zároveň král a od roku 1355 císař římský
(1363) 1378 - 1419 Václav IV. 1376 - 1400 zároveň král římský
1419 - 1434 Husitská revoluce  
(1419)
1436 - 1437
Zikmund Lucemburský na českého krále korunován 1420, po dobu revoluce nevládl. Zároveň král uherský a římský, od roku 1433 císař římský
1437 - 1439 Albrecht II. Habsburský zároveň král uherský a římský
1453 - 1457 Ladislav Pohrobek zároveň král uherský
1458 - 1471 Jiří z Poděbrad v letech 1452 - 1458 zemským správcem za nezletilého Ladislava
Jagellovci
1471 - 1516 Vladislav II. Jagellonský od roku 1490 zároveň král uherský
1516 - 1526 Ludvík Jagellonský zároveň král uherský
Habsburkové
1526 - 1564 Ferdinand I. Habsburský zároveň král uherský a římský, od roku 1556 císař římský
1564 - 1576 Maxmilián II. zároveň král uherský a císař římský
1576 - 1611 Rudolf II. zároveň král uherský a císař římský
1611 - 1619 Matyáš zároveň král uherský a římský
1619 Ferdinand II. zároveň král uherský a římský
1619 - 1620 Fridrich V. Falcký "Zimní král" není Habsburk
1620 - 1637 Ferdinand II. zároveň král uherský a římský
1637 - 1657 Ferdinand III. zároveň král uherský a římský
  Ferdinand IV. korunován 1646, zemřel 1654
1657 - 1705 Leopold I. zároveň král uherský a římský
1705 - 1711 Josef I. zároveň král uherský a římský
1711 - 1740 Karel VI. zároveň král uherský a římský, přejmenoval se na Karla III.
1740 - 1780 Marie Terezie zároveň královna uherská
  Karel VII. Albert Bavorský (1741 - 1742)
  Karel III. 1741 - 1745, zároveň král římský
1780 - 1790 Josef II. zároveň král uherský a císař římský
1790 - 1792 Leopold II. zároveň král uherský a císař římský
1792 - 1835 František II. (I.) zároveň král uherský, od roku 1804 císař rakouský a od roku 1806 císař římský
1835 - 1848 Ferdinand V. zároveň král uherský a císař rakouský
1848 - 1916 František Josef I. zároveň král uherský a císař rakouský
1916 - 1918 Karel I. zároveň král uherský a císař rakouský
Československá republika (28.10.1918)  -  presidenti
1918 - 1935 Tomáš Jan Garrigue Masaryk  
1935 - 1938 Edvard Beneš  
1938 - 1939 Emil Hácha  
Protektorát Čechy a Morava , Slovenský štát
1938 - 1945 Edvard Beneš prezident republiky v emigraci
1939 - 1945 Emil Hácha tzv. státní prezident
1939 - 1945 Jozef Tiso prezident Slovenského štátu
Československá republika (ČSR), Československá socialistická republika (ČSSR),
Česká a Slovenská federativní republika (ČSFR)
1945 - 1948 Edvard Beneš  
1948 - 1953 Klement Gottwald  
1953 - 1957 Antonín Zápotocký  
1957 - 1968 Antonín Novotný ČSR, od roku 1960 ČSSR
1968 - 1975 Ludvik Svoboda  
1975 - 1989 Gustáv Husák  
1989 - 1992 Václav Havel od 1991 ČSFR
Česká republika (1.1.1993)
1993 - 2003 Václav Havel  
2003 - (2008) Václav Klaus  
^top

Přehled majitelů panství na letohradském katastru (vrchnost)
Historický vývoj a držitelé Letohradu

  Kunčice
první zmínka 1292
kolonizovali páni z Drnholce po r. 1249
původní panství Lanšperk
připojeno 1561 – 1565 k Orlici, nyní Letohrad – Kunčice
po 1249 Páni z Drnholce – kolonizátoři po r. 1249
před 1285 český král (Václav I., Přemysl II. Otakar)
1285 Záviš z Falkenštejna
1288 český král (Václav II.)
1292 zbraslavský klášter
1319 český král (Jan Lucemburský)
1325 zbraslavský klášter
1358 biskupství litomyšlské
1421 husitští hejtmani
1451 Kostkové z Postupic
1507 Vilém z Pernštejna
1561 Petr Bohdanecký z Hodkova
1561 – 1565 připojeno k Orlici (Strachotové či Sudové)
 
  Orlice
první zmínka 1361
kolonizovali asi družina Kojaty Hrabišice
původní panství Orlice
připojeno 1650 přikoupen Kyšperk, spojení panství Kyšperk a Orlice, nyní Letohrad – Orlice
½ 13.stol. kolonizátoři z družiny Kojaty Hrabišice (páni z Orlice)
…1361 – 1366 Ivan z Orlice
… – 1393 Dobeš z Přepych a Všech z Rohova
1393 – 1516 … český král (Václav IV. až Vladislav II. Jagellonský)
  Tvoch z Orlice
okolo 1415 Mikuláš z Orlice
…1516 – 1565 Strachotové z Kralovic
~1465 – 1500 Metoděj Strachota z Kralovic
1500 – 1535 Michal Strachota z Kralovic
1535 – 1553 Jan Strachota z Kralovic
1553 – 1565 Burjan Strachota z Kralovic
1565 – 1643 Sudové z Řeneč
1565 – ~1580 Suda z Řeneč
1580 – 1592 Petr Suda Řenečský z Řeneč
1592 – 1619 Dorota z Lipan
1619 – 1638 Jetřich Suda Řenečský
1638 – 1643 poručník Albrecht Šťastný Suda za neteř Dorotu Annu Sudovou z Řeneč
1643 – Kyšperk Vitanovský z Vlčkovic (spojení s Kyšperkem)
1643 – Kyšperk Adam Mikuláš Vitanovský z Vlčkovic & Dorota Anna Sudová z Řeneč
 
  Kyšperk
první zmínka 1308
kolonizovali páni ze Zebína (Žampachové)
původní panství Žampach – Kyšperk
připojeno 1650 přikoupen k Orlici, postupně se stává hlavním sídlem, nyní Letohrad
…1308 – 1370… Žampachové
~1300 – ~1340 Jeniš z Kyšperka
~1340 – ~1370 Bušek Žampach z Kyšperka
1370 Jeniš Žampach z Kyšperka
…1396 – 1574 Žampachové z Potštejna
…1395 – …1427 Mikuláš Žampach z Potštejna
1427 – 1469… Jan starší Žampach z Potštejna
1488 – 1519 Jan mladší Žampach z Potštejna
  panství v zástavě
1543 – 1562 Zdeněk Žampach z Potštejna
1562 – 1574 Jan Burian Žampach z Potštejna
1574 – 1601 Valdštejnové
1574 – 1599 Jan mladší z Valdštejna
1599 – 1601 Adam z Valdštejna
1601 – 1628 Stubenberg
1601 – 1628 Georg von Stubenberg
1628 – 1650 Losenstein
1628 – 1635 Wolfgang Georg von Losenstein
1635 – 1650 Georg Achác von Losenstein
1650 – 1681 Vitanovský z Vlčkovic
1650 – 1653 Adam Mikuláš Vitanovský z Vlčkovic (spojil v budoucí Letohrad)
1653 – 1681 Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic
1681 – 1685 Hrzánové z Harasova
1681 – 1685 Johanna Majdalena Hrzánka z Harasova
1685 – 1717 Libštejnský z Kolovrat
1685 – 1706 Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat
1706 – 1714 František Karel II. Libštejnský z Kolovrat
1714 – 1716 Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat
1716 – 1717 František Karel II. Libštejnský z Kolovrat
1717 – 1728 Harrachové z Hřebene
1717 – 1725 Ferdinand Markvart Harrach z Hřebene
1725 – 1728 Jan Jáchym Harrach z Hřebene
1728 – 1791 Breda
1728 – 1740 Jan Václav Ignác Breda
1740 – 1766 Jan Nepomuk Breda
1766 – 1791 spravuje vdova Antonie Susana Breda za nezletilou Terezii Walburga Breda
1791 – 1815 Cavriani
1791 – 1815 František Alexander Cavriani a Terezie Walburga Breda – Cavriani
1815 – 1834 Marcolini – Feretti
1815 – 1834 Petr Pavel Emanuel Marcolini-Feretti a Anna Marie Cavriani – Marcolini-Feretti
1834 – 1875 Nimptsch
1834 – 1875 Terezie Marcolini – Nimptsch
1836 – 1869 Karel von Nimptsch
1875 – 1945 Stubenberg
1875 – 1896 Josef Felix Adolf von Stubenberg
1875 – 1916 Marie Anna von Nimptsch – Stubenberg
1916 – 1928 Karl von Stubenberg – Nimptsch
1916 – 1938 Paulina Palffy von Erdöd – Stubenberg
1938 – 1945 Arnošt Stubenberg
1939 – 1945 Anna Marie Dobrzenská – Stubenberg
 
1945 - 1949 konfiskace – obec
1945 - 1949 samostatné obce Kyšperk, Orlice, Kunčice a další jež patřily do panství
1949 - ... sloučení - Letohrad
2. 11. 1949 - ... sloučení obcí Kyšperk, Orlice, Kunčice a Rotnek do nového města Letohrad

^top