Staré mapy Českých zemí
Pokud kliknete na mapu na její stránce, která se spouští na jméně, tak se vám zobrazí velký obrázek o velikosti cca 2500*2000*24 .jpg - 1.5 MB.
Tento soubor map vytiskla Kartografia Praha pro Komerční banku a.s.
v roce 2000 nákladem 3000 kusů. Tištěno na speciální papír. Mapy jsou označeny jako
neprodejné a Komerční banka je věnovala svým nejlepším a nejvěrnějším klientům při
příležitosti 10. výročí založení.
Naskenoval a pro potěchu svou i ostatních zde vystavil
burda.vladimir@atlas.cz.
© 2000 http://mujweb.cz/www/mapy/
Další mapy
Zde ještě doskenuju mapy související s Letohradem a okolí
Popisy map
Fabriciova mapa a její deriváty
Morava byla podrobněji na mapách zpracována později než sousední země. První mapu Moravy vydal
ve Vídni matematik a někdejší lékař císaře Ferdinanda I. Pavel Fabricius roku 1569. Na této neobvykle velké mapě
zobrazil nejen Moravu, ale i značnou část Rakouska na sever od Dunaje. Hlavním důvodem Fabriciovy práce bylo
nepochybně turecké nebezpečí, což dokazuje i motlitba za uchránění země od nájezdů. Fabricius věnoval své dílo
moravským šlechticům, kteří později sdělovali autorovi své připomínky (např. Albrecht Černohorský z Boskovic).
Tyto připomínky využil roku 1570 vídeňský dvorní lékař Jan Crato z Crafftheimu, který je shrnul
do menší mapy a zaslal ji antverpskému kartografu Abrahamu Orteliovi. Rub mapy obsahuje text z Dubraviovy kroniky,
zmiňující se o markomanské minulosti země. Mapa byla zařazena do Theatrum orbis terrarum, poprvé roku 1573.
Crato sice Fabriciovu mapu opravil, nejvážnější nedostatky však ponechal beze změny. Na tento čin reagoval opět
Pavel Fabricius roku 1575 vydáním nové mapy, tentokrát již obvyklého formátu a zobrazující jen Moravu. Kopie této
mapy byla zařazena roku 1585 do proslulého Mercatorova atlasu, konkrétně do jeho části Germaniae tabulae
geographicae. V této řadě vycházela kopie až do roku 1625, kdy ji nahradil další derivát Fabriciovy mapy,
tentokrát od Petra Kaeria, ozdobený vedutami Brna a Znojma. Z dalších derivátů se v nizozemských atlasech objevuje
např. Moravaniae seu Moraviae Marchionatus singulari …, vydaná ve Speculum geographicum (1575), Harmonia
macrocosmica a atlasech Gerarda de Jode. Z desky, která byla Fabriciovi odcizena v 70.letech, byla po jeho smrti
(1588) tištěna znovu v Jihlavě.
Komenského mapa a její deriváty
Všechny tyto mapy byly pouhými deriváty poměrně nepřesné a málo podrobné mapy. Novou mapu vytvořil
až J. A. Komenský. Až do 60. let našeho století probíhaly spory o dobu jejího vzniku, která se dnes klade do roku
1626, přičemž podkladové materiály autor pravděpodobně shromažďoval za pobytu v Přerově a Fulneku. Komenský
vycházel především z předchozí mapy, autopsie, svědectví lidí znalých země, rukopisných údajů o vzdálenostech
a žerotínského itineráře. Mapa byla poprvé vydána v roce 1627 Mikulášem Piscatorem (není však jisté, bylo-li to
první vydání), a bez obměn ještě v letech 1630, 1633, 1645 a 1664. Tyto první výtisky se vyznačují pásem vedut
měst (Polná, Olomouc, Brno a Znojmo) při horním okraji. Komenského mapa v mnohém předčila mapu Fabriciovu:
uvedením dvojjazyčných názvů, podrobností, vystižením toků řek (řeky protékají správnými městy a stékají se podle
skutečnosti), zakreslením pohoří atd. Vadou je pak nesprávné umístění souřadnic a nepřesné směrování na sever.
Po úspěchu mapy v Piscatorově atlase začali mít zájem o její vydání i bratři Hondiové. Tito však nepořídili její
kopii, ale pouze upravili výše zmíněnou Kaeriovu mapu a vydávali ji za Komenského (vydána roku 1633 v Mercatorově
atlase). Komenského mapu vydal i Janszoon Blaeu (1630 – Appendix), Henrik Hondius (1633) , Jan Janssonius, Jan
Janssonius van Waesberghen, Stephan Swart a Moses Pitt, Gerard Valk a Peter Schenk. Navíc známe mnoho derivátů
menších rozměrů (např. M(artin) Z(eiller) Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae … - poslední rytina pořízená
za Komenského života).
V českých zemích dochází k prvnímu vydání až roku 1677 Samuelem Dvořzakem a v díle Tomáše Pešiny
z Čechorodu Mars Moravicus. Kuriózní je pak umístění mapy na srdcové pětce na 52 listové karetní hře, vydané
Johannem Hoffmannem roku 1678 v Norimberku.
Vischerova mapa
Za kopii Komenského mapy byla považována i podrobná mapa Moravy, vypracovaná tyrolským kartografem
Jiřím Matoušem Vischerem a vydaná roku 1690 v Břehu. Vyznačuje se miniaturními kresbami hradů a zámků a velkou
podrobností. Kvůli úpadku nizozemské kartografie nebyla tato mapa vydávána v atlasech a upadla v zapomnění a v době
rozmachu německé kartografie se objevuje konkurent – Jan Kryštof Müller.
| rytina/rozměry (cm) | název | typ | impressum | podtyp | poznámky |
| A (Goosova) 54,8 x 44,3 | Moraviae nova et post omnes priores accuratissima delineatio | A1 | Noviter edita, á Nicolao Iohannide Piscatore Anno Domini 1627 | A1a | text impressa je stejný i u zbývajících podtypů, pouze se liší rok vydání: 1630: A1b, 1633: A1c, 1645 A1d, 1664: A1e, všechny verze obsahují veduty |
| A2 | per Nicolaum Vischer edita cum Privil: Ordin: General: Belgii Foederati | nedatovaná, veduty | |||
| A3 | Nunc apud Petr: Schenk Iunior | veduty | |||
| P 52,4 x 42,5 | Moraviae nova et post omnes priores accuratissima delineatio | Noviter edita Anno Domini 1664 | veduty, objeveno 1969 | ||
| B (Jodoka Hondia) 49,0 x 38,1 | Moravia Marchionatus Auctore I.A.Comenio | B1 | Amstelodami Jodocus Hondius excudit | ||
| B2 | Amstelodami Guilejem Blaeuw Excudit | dělení podtypů podle tohoto klíče B2a text na rubu není, B2b holandsky, B2c latinsky, B2d farncouzsky, B2e německy, B2f anglicky | vymezení 38°1` až 41°7` | ||
| B3 | Amstelodami Guilejem Blaeuw Excudit | obdobně jako u typu B2 | vymezení 33°42` až 33°47` | ||
| C (Henrika Hondia) 54,3 x 38,9 | Marchionatus Moraviae Auct. I. Comenio | C1 | Amstelodami Excudit Henricus Hondius | obdobně jako u typu B2 | |
| C2 | Amstelodami Excudit Ioannes Ianssonius | obdobně jako u typu B2 | |||
| C3 | Excudebant Ianssonio-Waesbergii, Moses Pitt et Stephanus Swart | ||||
| C4 | Amstelodami Apud Gerardum Valk et Petrum Schenk | ||||
| D (Dvořákova) 52,1 x 37,5 | Moraviae olim Regnum nunc Marchionatus. Samuel Dwořzak sc. Pragae Ao 1677 | vyšla v Pešinově Mars Moravicus, ovšem bez udání autora | |||
| E ("Kaeriova") 50,4 x 37,2 | Moravia Marchionatus Auctore I.A.Comenio | nejedná se o Komenského mapu, ale o podvrh, i když má stejný titul jako KMM B, její obsah je zřetelně chudší, i parergon je jiný |
Müllerova mapa a její deriváty
Müller vytvořil novou mapu Moravy v letech 1708 – 1712. Původně vypracoval mapy jednotlivých
šesti krajů a do tisku dal až mapu celé země. Müller jako první v českých zemích nahradil kopečkovou metodu
lavováním. Ve 20. letech 18. století vydal Jan Kryštof Homann v Norimberku na osmi listech mapy jednotlivých krajů.
Müllerova mapa byla upravena v roce 1762 na mapu olomoucké diecéze. Esteticky nejpůsobivějším derivátem Müllerovy
mapy je vydání Covense a Mortiéra z roku 1790.
V roce 1710 byla poprvé vydána společná mapa všech zemí Koruny české, mnohem známější je pak mapa
vydaná roku 1750 Konrádem Lotterem.
Josefínské mapování
Po roce 1758, kdy se generální štáb stal stálou institucí, se přikročilo k vojenskému mapování.
Po hubertsburském míru bylo nejdříve zmapováno Slezsko, jako druhá byla dokončena Morava (1764-68) a začátkem
80.let vzniklo mapové dílo pro celou monarchii (“josefínské mapování”). I když šlo o mapu velmi podrobnou
(1:28 800), vzhledem ke velkému spěchu při vzniku se nevyhnula nepřesnostem. Vzdálenosti se měřily ještě krokováním
či odhadem (á la vue). Zvláštní pečlivost se věnovala vojensky využitelným informacím : cesty, řeky, lesy, návrší,
rokle, možnost ubytování vojska atd. Morava byla zobrazena na 126 listech ve 4 svazcích.
Již ve válce o bavorské dědictví byly zjištěny nedostatky a ohrožené oblasti byly mapovány znovu.
S ohledem na vojenské účely byla zavedena perspektivní manýra.
V 80. letech 18. století končí éra starých map. Základem tvorby map se stává triangulace, která
sice dodává mapám technickou dokonalost, ale zbavuje je specifického půvabu.
Slovík pojmů k mapám
Deriváty vznikají kartografickou transformací základních map. Vznikají v závislosti na mapové předloze, dají se však snadno odlišit.
Faksimile mapy, ve starší podobě "facsimile", v tiskových technikách označujeme tímto termínem věrnou napodobeninu, dobrou reprodukci grafické předlohy. Novotisk nebo faksimile má mít i stejnou velikost, barvu a další charakteristiky faksimilované předlohy, což narozdíl od faksimile nemusí mít reprodukce, fotografie ani kopie.
Historické mapy (srovnej se starými mapami) jsou tematické mapy vyjadřující zeměpisné rozmístění historických jevů.
Kolorit mapy je její barevná stránka, vybarvení, barvitost.
Legenda je doprovodný text na mapách vysvětlující značky umístěné v mapové části.
Parergon je řecké označení obecně pro vedlejší práci, doplněk, dodatek. V kartografii se označuje tímto pojmem vedlejší nebo doplňkový obsah staré mapy, grafická výzdoba v rozích nebo při okrajích staré mapy. Parergické rytiny (kresby, malby), které jsou v mapě z kartografického hlediska pouze doplňkem vedlejšího významu, bývají z uměleckého hlediska někdy nejhodnotnější částí mapového listu.
Staré mapy (srovnej s historickými) jsou obecně ty, které již byly překonány edicí tisků novějších, které zobrazují totéž území stejně, ale aktuálněji a moderněji než stará mapa. Pro odlišení se dá použít i absolutní stáří, názory na hranici se však liší: mapy vydané v minulých staletích (Kuchař, Roubík), před rokem 1850 (Drápela), nebo před rokem 1800 (Kovanda). Mapy, které nejsou staré, nazýváme novodobé.
Titul mapy obsahuje vlastní název mapy, který je u starších map velice komplikovaný. To platí jak u popisované mapy Hané, tak i u známé Komenského mapy Moravy (KMM), jejíž přesný název v překladu zní: Nová mapa Moravy od J. A. Komenského, podrobnější než všechny mapy starší. Titul mapy je součástí autorské tiráže (impresum), která obsahuje titul mapy, jméno autora a spolupracovníků. Mapa Hané však obsahuje pouze titul mapy.
Vedlejší obsah starých map sestává kromě prvků vedlejšího obsahu map novodobých navíc z dedikací, parerg, vedut, znaků, portrétů a jiných doplňků vlastní mapové kresby. Často má vysokou uměleckou úroveň.
Veduta je označení pro realisticky přesné krajinářské vyobrazení krajiny při širokém
zorném úhlu. Vedutisté vytvářeli tyto obrazy jako doplňkový vedlejší obsah map zvláště v 17. až 19. století,
sledujíce většinou popisný a případně poučný cíl. Nejčastěji vyjadřovanými výseky krajin jsou na starých mapách
veduty měst; pro současnou dobu jsou veduty starých map někdy jediným pramenem poznání tehdejšího vzhledu měst
nebo krajin. Méně používaným synonymem pojmu veduta je prospekt.
