Vysoké učení technické v Brně
   Fakulta stavební
   Katedra konstrukcí pozemních staveb

Problematika stavebních zásahů v obvodu bývalého
Orlického dvora v Letohradě

   Studentská vědecká práce
   Autor: Jiří Slavík - Týniště n/O.
   Odborný školitel: Ing. arch. Jan Bukovský
   Práce je uložena na katedře konstrukcí pozemních staveb Fakulty stavební
   Vysokého učení technického v Brně, Poříčí 5
   Brno, duben 1986

   Úvod

   Hospodářské dvory a malá venkovská sídla feudální vrchnosti patří v součastné době k málo poznaným a nejvíce ohroženým památkám naší země. Jejich součastné využití si často vynucuje rozsáhlé změny v dispozici, prostorovém řešení a ve vybavení jednotlivých staveb. Je proto nutné stávající stav a změny, které někdy vedou až k zániku památkové podstaty objektu dokumentovat a zachovat zanikající památku alespoň v dokumentaci.
   Dochované budovy bývalého Orlického dvora nejsou přímo ohroženy zánikem, ale řadou často drobných stavebních zásahů, které nebyly a nejsou ohlašovány státní památkové péči a které by mohly vést až k podstatnému narušení památkové podstaty objektu.
   Dosavadní literatura, vztahující se k Orlickému dvoru obsahuje jediné dílo zpracování historie tvrze do roku 1650 Augustem Sedláčkem v Hradech , zámcích a tvrzích království českého z roku 1883.
   Cílem práce je především upozornění na málo známou památku, její nevyhovující využití a soupis námětů k budoucím zásahům, které by vedly ke zhodnocení jádra i celého areálu, zvláště pak jeho jádra - původně renesanční tvrze. Důležitou součástí práce je proto zaměření jádra, fotografická dokumentace a pokus o soupis ikonografie areálu uchované v Letohradě.
   Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří mi jakýmkoliv způsobem pomohli při vzniku práce. Martinu Filipovi, Vojt. Vychytilovi, Petru Algerovi a Ant. Burešovi děkuji za pomoc při zaměřování. Pracovníkům LSD Jednota Ústí n. Orl., s. Slánské, Šťastnému a Vychytilovi za umožnění vstupu do budovy jádra dvora a za informace o úpravách prováděných v posledním desetiletí v této budově. Zvlášť vděčně vzpomínám na kronikáře Jar. Marka z Letohradu. V neposlední řadě patří můj dík ing. arch. L. Svobodovy z KSSPPOP v Pardubicích a ing. arch. J. Bukovskému CSc. jako vedoucímu práce.

   Historický a urbanistický vývoj Orlického dvora

   Areál bývalého Orlického dvora na jihovýchodním konci vsi Orlice (kat. území Letohrad (1), okr. Ústí n. Orl.) se rozkládá na okraji opukové plošiny. Na jihu se tato plošina sklání do údolí Tiché Orlice, na západě prudce spadá do bažinatého údolí bezejmenného potůčku. Jihovýchodně od dvora se rozkládá Orlický rybník, v současné době vypuštěný.
   Dálkových pohledech se budovy Orlického dvora uplatňují spolu s dvojvěžím nedalekého kostela Nanebevzetí Panny Marie, jež tvoří architektonickou dominantu Orlice.
   Komunikační síť sleduje údolí Tiché Orlice: silnice z Letohradu na Jablonné n. O. či Lanškroun, souběžná Dolní cesta (místního charakteru) z Letohradu na Verměřovice, na druhém břehu řeky pak cesta, podél níž se rozkládá ves Kunčice (kat. území Letohrad). Od roku 1873 probíhá středem údolí násyp železniční tratě Hanušovice - Velký Osek.
   K počátkům osídlení areálu dvora i širšího okolí chybí zatím archeologické doklady (2), první písemná zpráva připomíná k roku 1361 držitele tvrze a patrona kostela v Orlici Ivana z Orlice. Okolo roku 1393 získává Orlici jako odúmrť král a uděluje ji královskému strážci Tvochovi. Od roku 1406 je majitelem Strachota starší z Kralovic. Roku 1534 je uváděn v tituláři Michal Strachota, jeho syn Jan mladší a Bohuslav. O stavební podobě jejich sídla zatím mnoho nevíme. Zdá se, že jádrem tvrze byla původně hranolová věž, pravděpodobně začleněná do západního bloku budovy jádra dvora. Pravoúhlá místnost s nárožním zkosením patrně odpovídá prostoru uvnitř věže.
   Jan žil ještě do roku 1553, jeho synové si však již roku 1556 obnovují vklad zámku Orlice se zbožím. Z nich pak Burjan prodal v roce 1565 Sudovi z Řeneč "zámek Vorlici" (3) s dvorem (4) při zámku, s pivovarem, mlýnem náchlebním, vsi Mistrovice (5), Kunčice a Vernéřovice (6) a dvorem v Kunčicích. Sudův syn Petr Suda Řenečský z Řeneč se svou manželkou Dorotou z Lipan nechali vystavět na jižním okraji plošiny vrcholně renesanční tvrz (7). Od roku 1592, v němž Petr Suda zemřel, vlastnila panství Dorota z Lipan. Dalším držitelem byl před bělohorskou bitvou Jetřich Suda. Jeho dcera Dorota Anna Sodová se v roce 1838 (8) se provdala za Adama Mikuláše Vitanovského z Vlčkovic. Roku 1650 koupili tito manželé sousední kyšperské panství (9) a budovy dvora a zámečku byly posléze přestavěny na dvůr velkostatku (10).
   Budova tvrze (zámečku) byla přestavěna na sýpku, u západního okraje plošiny vznikla budova s byty a seníkem (?), na severním okraji areálu byla vztyčena stodola (11), na východě vymezila areál barokního dvora budova chléva (teletníka). Za východní budovou byl vysázen ovocný sad. Další stavební úpravy proběhly v roce 1815 (12).
   Při parcelaci velkostatku roku 1924 byly budovy dvora částečně rozprodány, zbytek byl zbořen a materiál použit při stavbě tzv. Kolonie na Orlici (13). Majitelem jádra (sýpka) se stal truhlář Novák. Umístnil tam svůj byt, dílnu, chlév a další byt, který pronajímal. Severně od jádra se rozkládalo hnojiště a kůlna. Střední část západní budovy odkoupil mlynář Vondra a ubytoval v ní své zaměstnance. Zbytky ostatních budov můžeme částečně sledovat v terénu, částečně v parcelaci (14).
   Ve čtyřicátých letech byl v místě východní budovy vystavěn rodinný domek, jižně od areálu rodinný domek - tzv. kolotoč (podle tvaru stanové střechy).
   V roce 1968 prodal truhlář Novák bývalou sýpku s přilehlými pozemky Lidovému spotřebnímu družstvu Jednota Ústí n. Orl.. Nejprve byla tato budova využívána jako sklad . Od roku 1973 slouží provozu autodílen, její střední část jako byt. K budově byly postupně (do r. 1982) přistavovány: záchodky (na severní straně), kůlna, garáž a sklad pneumatik. V prostoru bývalého hnojiště byla vybudována mycí rampa, na místě truhlářovy kůlny byla postavena hala dílen a garáž.
   V součastné době probíhají úpravy 2. podlaží západní budovy (15).

   Jádro Orlického dvora - renesanční tvrz, barokní sýpka - popis dispoziční a prostorové skladby, konstrukčních a výzdobných prvků

   I )
   Kromě zbytku gotické věže, ukryté v západním bloku historického jádra, je nejstarším objektem Orlického dvora východní část dnešní, navenek výškově sjednocené budovy.
   V prvém podlaží (dnešní suterén) se dochoval prostorný sál (a) (16), zaklenutý valenou klenbou s lasturami, s hranami zvýrazněnými ve vrcholu se přetínajícími hřebínky. Lunety vybíhající z 8 pilířků, zdobených zjednodušenými hlavicemi (viz výkres kamenických článků), odvozených od toskánských. Původní vstup do sálu byl v severozápadním koutě (1), s prostě okoseným portálem. Druhý vstup do sálu byl snad prolomen dodatečně. Sál je osvětlen 2 štěrbinovými okénky (4 a 5).
   Sousední síňka (b) byla také zaklenuta valenou klenbou s lunetami a hřebínky. Původní vstup do síňky z dnešní chodby byl nedávno zbaven kamenného ostění. Klenební výběhy a hřebínky byly poškozeny pozdějšími úpravami.
   Ve druhém podlaží zbyly z renesanční dvoutraktové stavby obvodové zdi, střední nosná zeď a klenba síňky v severním traktu. Velký sál (a, b) byl původně přístupný ze severu (1) a osvětlen z jihu a východu okny (4, 5, 6, 8) (17).
   Síňka (c, d, e) byla sklenuta valenou klenbou s obkročně řazenými lunetami, vyzdobenou hřebínkovými obrazci (18). Původní vstup do síňky byl situován v západní stěně - rýsuje se v ní půlkruhem zaklenutý otvor (17) (19). Je možné, že v severní obvodové zdi existovaly dveřní a okenní otvory v místě dnešních. V jižní stěně síňky se nalézá čtvrt válcový - polonikový výklenek.
   Třetí podlaží bylo zřejmě hrázděné, vyložené částečně na dřevěných konzolách (20).
   Při výstavbě bylo používáno smíšené zdivo z opuky a cihel, klenby byly (podle struktury klenby síňky ve 2. podlaží) cihelné.   
   Jižní a snad i východní průčelí byla vyzdobena sgrafitem. Sgrafitová výzdoba na jižním průčelí byla provedena ve 3 pásech, oddělených od sebe sgrafitovými římsami. Okolí oken byla navíc zdobena červenou malbou.
   V zachované části nejspodnějšího pásu výzdoby byla zobrazena alegorie vítězství církve (zářící holubice sv. Ducha). Střední pás vyplňovala lovecká scéna (od západu: lovec na koni štve laň; lovečtí psi strhují jelena; dva psi). Horní pás sgrafitové výzdoby byl příložkami 3. podlaží rozdělen na řadu samostatných polí, vyzdobených výjevy z římských dějin, zoomorfními a vegetabilními kompozicemi. (Od západu to jsou: nečitelný výjev; císař, držící v ruce říšské jablko (21); dvojice dráčků (?); Lukrécie probodávající se dýkou; vegetabilní kompozice s vázou a mušlí; muž s pohárem (dnes již téměř nečitelný); vegetabilní kompozice (také nečitelná); zajíc, ohlížející se za sebe (levá polovina kompozice nečitelná); vegetabilní kompozice se stromkem v pleteném koši). Poblíž pravého horního rohu okna (8) se nalézá zlomek červené hlinkové (?) malby, porušené při vkládání nynějších ostění. Okna byla původně osazena do dřevěného rámu, bez kamenného ostění.
   Na východní stěně se poblíž severovýchodního nároží se nalézá šedočerná omítková kra stejného vzhledu jako spodní vrstva sgrafitové omítky jižního průčelí.
   Sgrafita byla vyškrabána do dvouvrstvé omítky (spodní vrstva byla probarvena dřevěným uhlím, svrchní vápenná má nažloutlý tón (22).

   II )
   Ve druhé renesanční fázi výstavby zaujala tvrz dnešní půdorysnou plochu jádra. Objekt byl třípodlažní, část konstrukcí 3. podlaží byla hrázděná. Nejprve byla vyzděna třípodlažní západní část, dvoupodlažní spojovací křídlo bylo přistavěno ve druhé etapě výstavby. Všechna průčelí byla pokryta psaníčkovým sgrafitem.
   Prvé podlaží západní části jádra tvoří 3 místnosti (c, d, f), které byly původně přístupné z 2. podlaží po schodišti (18). Místnost (d) byla částečně vysekána do skály, stěny i stlačená klenba zůstaly neomítnuty; podlahu tvoří skalní podloží, stěny i klenba jsou kamenné. V chodbičce je v jižní stěně svislá spára (22) mezi skalním podložím na východě a zdivem na západě, stoupající do výše 0,4 m nad podlahu. Nad touto spárou je v klenbě několik změn a nepravidelností (jakoby odlámané čelo záklenku). V severní stě-ně je patrno několik pozdějších vysprávek (23).
   Místnost (e) je osvětlena z jihu střílnovým okénkem (19). Východní stěna místnosti je oddělena od stěn i klenby spárou. Podlahu tvoří skalní podloží.
   Sousední sklípek (f), přístupný po několika dřevěných stupních, má podlahu z pískového násypu.
   K prvnímu podlaží staršího východního bloku byla na západě přistavěna chodba (c) zaklenutá valenou klenbou a osvětlená z jihu střílnovým okénkem (13). Vstup do východní části l. podlaží byl možný po schodišti (z nádvoří), jeho vstupní otvor se rýsuje v severní zdi (14) chodby.
   K jižní stěně východního bloku byla přistavěna opěrná zeď (29), která zachytila tlak klenby sálu (a).
   Druhé podlaží tvrze dělí střední zeď na západní blok a spojovací křídlo.
   Západní blok dělí střední zeď na dva sály (n, o - p), přístupné dveřními otvory ze středního spojovacího křídla (36 a 37). Oba sály byly zaklenuty valenou klenbou s lunetami. Jižní sál (n) s dvěma širokými výklenky (45, 46) v severní stěně byl osvětlen okenním otvorem na podélné (43) (24) i kratší straně (44). Také severní sál (o - p) osvětlovala okna (48, 49) ze dvou stran (25).
   Spojovací křídlo (f -m) bylo pozdějšími úpravami dispozice značně porušeno. Je možné, že napříč probíhala dělící zeď mezi spárami v obvodových zdech (32, 42). Vyčleňovala na západě obdélnou místnost osvětlenou dvěma okny od jihu (33, 34). Do jihozápadního kouta ústí dvířky (35) komín (26). V severní stěně této místnosti bylo snad okno (38).
   Střední část spojovacího křídla můžeme rekonstruovat jako vstupní sál tvrze. Do tohoto sálu vedl goticko - renesanční portál (26) (27). Sál byl z jihu osvětlen třemi okny (25, 30, 31), ze severu snad dvěma okny (28 a 19) (28). Do jihozápadního kouta tohoto sálu vyúsťovalo schodiště z 1. podlaží.
   Třetí podlaží tvrze tvoří dnes jediný prostor. V renesančním období se však i zde opakovalo základní dělení na západní a východní blok a spojovací křídlo. Na severní straně probíhala dřevěná pavlač, jak svědčí ustupující líc obvodové zdi středního křídla. Její existenci nasvědčují i otisky příložek ve sgrafitové omítce. Z polohy oken (3 - 11) (29) a výklenku (12), lze usoudit, že příčná zeď ohraničující západní blok, probíhala i v tomto podlaží. Východní polovina třetího podlaží byla patrně hrázděná, vysazená na příložkách (30).
   V severní, západní a jižní obvodové zdi tvrze byly zjištěny zbytky průduchů a přikládacích otvorů teplovzdušného vytápění. Jižní průduch (28) (31) měl cihelné ústí. V západní stěně objektu se nalézají dva průduchy, které stoupají asi do poloviny výšky 3. podlaží. Ústí těchto průduchů (24, 25) (31) byla vytvořena ze starších architektonických článků (32). Průduch v severním průčelí (41) (33) uhýbá na rozhraní 2. a 3. podlaží o celou šířku na východ. Jeho přikládací otvor směřoval dovnitř budovy, byl vyzděn z cihel.
   Při výstavbě bylo používáno smíšeně zdivo z opuky a cihel, nároží byla armována staršími architektonickými články (viz výkres kamenických článků) (34). Zdivo bylo spojováno jílovou maltou, pouze líce byly zděny na vápennou maltu. Poblíž severozápadního nároží se v severní stěně ve výši rozhraní 2. a 3. podlaží nalézá zhlaví trámu. Okenní otvory měly kamenná ostění (viz výkres kamenických článků) (35).
   Všechna průčelí byla pokryta psaníčkovým sgrafitem rytým do nepřibarvované vápenné omítky, v níž byly kromě písku použity i dřevěné třísky (36). Při omítání se postupovalo od západu přes střední křídlo k východu. V tomto směru se projevil pokles kvality provedení sgrafit. Zatímco na západní části byla psaníčka škrábána podle šablon, na východní části budovy byla prováděna od ruky (37). Výzdoba byla u země ukončena pásem, zdobeným mořskou vlnou (38). Tento motiv byl používán i jako výplň mezer nad a pod okny.
   Na západní části jižního průčelí se nad oknem (43) nalézá psaníčky nezdobená plocha. Východně od tohoto okna byla sgrafitová výzdoba překryta vrstvou omítky, na níž byly namalovány do kartuší erby Petra Sudy a Doroty z Lipan (39).

   III )
   Barokní přestavba, která doplnila objekt do dnešní hmotové podoby‚ se projevila především ve 2. a 3. podlaží. Koruny staršího zdiva ve východní a střední části budovy byly staženy železnými kleštinami. Objekt byl přefasádován.
   Ve východní části 1. podlaží bylo zrušeno renesanční schodiště a zřízeno nové, dřevěné do sálu (k, m) 2. podlaží. Nad schodištěm byla provedena soustava kleneb (15). Snad tehdy byl vyzděn pilíř (16). V síňce (b) byly sklenuty pasy (9 a 10) podpírající příčky ve 2. pod1aží. Do sálu (a) byl zřízen portál (2) s nadsvětlíkem. U jihovýchodního nároží byl ve zdi zahrádky (32) zřízen vstup na schodiště (30) (40).
   V západní části 1. podlaží byl zkrácen sklípek (f) zdí (23), podpírající sloup v sále (k, m) 2. podlaží.
   V sále (a, b) ve 2. podlaží bylo nově vyzděno jihovýchodní nároží a okna opatřena kamenným ostěními s ušima a kapkami. Okno ve východní stěně (4) bylo vyzděno jako sdružené. Sousední síňka byla rozdělena příčkami na 3 prostory. V místnosti (c) bylo prolomeno okno (11) a zřízena kamna a komín.
   Střední spojovací křídlo bylo po vybourání starších příček předěleno na sál (k, m) se schodištěm (l) a byt (f - j). Do bytu se vstupovalo dveřmi (19) s nadsvětlíkem. V přední části bytu byla kuchyně (nový komín a výklenek (24) jsou toho dokladem). Do pokoje (j) byl vstup, jak z bytu (23), tak i ze sálu (k) dveřním otvorem (29).
   Do nového sálu (k, m) se vstupovalo portálem (26), vlevo za vstupem vyúsťovalo schodiště z 1. podlaží, napravo pak schodiště (l) do 3. podlaží. Uprostřed sálu byl z cihel vyzděn sloup (40), podpírající průvlak stropu. Okna (28, 29, 33) byla zazděna. Podlaha sálu byla cihelná.
   K severní stěně sálu bylo přistavěno schodiště do 3. podlaží (l), jehož prostor je od sálu oddělen dveřním otvorem s původními křídly. Do prostoru pod schodištěm bylo možno vstoupit dveřmi (39). Okno (38) by1o zřejmě změněno na dveře.
   Ve 3. podlaží byla zřízena sýpka (a, b). Střední a východní část podlaží byly vyzděny z kamena, západní část byla upravena. Nad objektem byl vztyčen nový krov.
   Ve 3. podlaží byla zřízena okna (8, 10), ostatní byla změněna na větrací okénka. V nové části byla zřízena větrací okénka (2, 14, 15, 28 - 31). Všechna okénka byla opatřena v horní části kamenným ostěním v dolní čisti šambránou a zakryta dřevěným rámem se žaluzií. Ve východní části byl zřízen vstup (1). Prostorem sýpky procházejí tělesa komínů (19, 32, 33). Podlaha byla dřevěná.
   Podélnou osu 3. podlaží zdůrazňuje průvlak, podpíraný a zavětrovaný sloupy a stojkami. Sloupy (20, 23, 34) jsou okoseny a mají do oblouku vyříznuté vzpěry. Ve východní části byl průvlak nad stojkou (26) nastaven, což vyvolalo nutnost rekonstrukčních oprav. Především byly na podlahu položeny trámy (25, 38), do nichž byly začepovány stojky ((26) s podložkou pod napojením průvlaku , (37) a šikmé vzpěra (24)), východní část byla zavětrována ondřejským křížem (35, 36).
   Do západní části krovu bylo zřízeno strmé schodiště (18).
   Přes průvlak byly přeloženy vazné trámy, přes ně byly položeny vaznice (pozednice). Do vazných trámů byly zavázány krokve a rozepřeny dvěma řadami hambalků. Na krokve byly opřeny námětky, uprostřed podepřené sloupky. Šlo tedy o hambalková krov s mohutnými námětky. Tato konstrukce byla v jižní střešní rovině zavětrována dvěma celými a dvěma neúplnými ondřejskými kříži. Na laťování byla položena jednoduchá krytina z pálených tašek - bobrovek.
   Celý objekt jádra byl nově omítnut vápennou omítkou našedlé barvy. Na rozhraní jednotlivých podlaží byly namalovány červené pruhy. Stejnou barvou byla natřena i ostění oken a dveří (41).
   V 19. století byla průčelí opatřena módním žlutým nátěrem a ostění byla bíle obarvena.

   Úpravy související s dnešním využitím stavby; shrnutí závad na změnách dispoziční skladby, na konstrukčních a výzdobných prvcích

   I )
   Po roce 1924 byly provedeny úpravy související se zřízením truhlárny a obou bytů.
   Sál (a, b) ve východní části 2.podlaží byl rozdělen na dílnu (a) a pokoj (b). Do pokoje byly vybourány dveře (7) a do sálu byl odtud zřízen vstup dveřmi (2). Z místnosti (c) byl prolomen další vstup do sálu (3). Místnost (c) byla prosvětlena dalším oknem (10).
   Otřesy strojů v dílně způsobily popraskání klenby sálu (a) v 1. podlaží. Rozestupování klenby bylo čeleno obezděním pilířků (6, 7).
   Ve spojovacím křídle bylo zrušeno propojení mezi sálem (k, m) a bytem (j). V sále bylo opět otevřeno okno (33).
   Jižní sálek (a) v západním bloku byl předělen příčkou (47) a využit jako byt. Severní sálek (n, o) byl používán jako chlév. Z okna (48) v severní stěně byly zřízeny dveře.
   Vazné trámy krovu byly ve východní a západní části budovy u severní stěny podepřeny sloupky a roznášecími trámky (4, 39). Ve východní a západní části krovu byly spodní hambalky podloženy vaznicemi a podepřeny sloupky. Ve východní části byly tyto hambalky podepřeny i uprostřed.
   Snad v této době bylo zazděno okno (4) v severní stěně západní části 3. podlaží a západní část severního průčelí byla otlučena a nově omítnuta.
   Severní průčelí 3. podlaží bylo v té době omítnuto tenkou vrstvou cementové omítky.

   II )
   Po roce 1968 byly nejprve k severnímu průčelí přistavěny záchodky (q) (42) a garáž (r).
   Ve východní části 1. podlaží byla ze síňky (b) zřízena kotelna, ze sálu (a) byl vytvořen sklad paliva. Do sálu (a) byl probourán otvor pro dopravu paliva (3). Dveře do síňky (2) byly rozšířeny a vybaveny novým ostěním. Do prostoru síňky bylo vloženo těleso komína (11), bylo vybouráno ostění dveřního otvoru (8) do chodby (c). Dřevěné barokní schodiště bylo vybouráno a nahrazeno betonovým. V chodbě byla dále odstraněna příčka neznámého stáří (17) a střílnové okénko bylo přestavěno na dveřní otvor (13). Ve všech místnostech východní části l. podlaží byly zřízeny betonové podlahy.
   Západní část 1.podlaží byla uzavřena zakrytím schodiště (18) a nový vstupní otvor vznikl rozšířením střílny (19).
   V sále (a) ve východní části byl zařízen sklad, což by1o důvodem k zazdění sdruženého okna (4) skleněnými tvárnicemi. Ostatní okna byla opatřena mřížemi.
   V kanceláři (c) byla odstraněna kamna, z chodbičky (d) byly zazděny dveře (13) do místnosti (c). Do této místnosti byly prolomeny dveře (14) (43) a osazeny dřevěným rámem a dřevěným křídlem, stejným jako bylo použito ve dveřích (12). V místnosti (e) byla vztyčena příčka (18).
   Předsíň bytu byla rozdělena na předsíňku (f), lázeň s WC (g), kuchyň (h) a spížku (i). V posledních 3 jmenovaných místnostech byl snížen strop. Do dveřního prostoru (19) byl zasazen dřevěný rám s novým dveřním křídlem. Lázeň byla osvětlena okénkem (22). Z předsíňky (f) byl prolomen dveřní otvor (20) do prostoru schodiště (m) (44).
   Ve velkém sále spojovacího křídla (k) byla zřízena montážní dílna. Byl proto vybourán a zničen portál (26) a nahrazen vraty (27). Okna v jižní stěně (31, 33, 34) byla rozšířena a zvýšena, byl prolomen nový vjezd (38) v severozápadním rohu sálu. Prostor nově upraveného schodiště (m) (45) byl od sálu oddělen příčkami. Dveře do sálu západního bloku (36, 37) byly opatřeny novými ostěními.
   Ze sálku (n) byla odstraněna příčka (47) a ostění západního okna (44). Severní sálek (o, p) byl rozdělen na šatnu (p) a WC a umývárnu se sprchou (o). Z dveří (48) bylo opět zřízeno okno, ze západního okna (49) bylo vyraženo renesanční ostění. Ve všech místnostech 2.podlaží byly zřízeny betonové podlahy.
   K západní části severního průčelí byla přistavěna kůlna (q).
   Třetí podlaží bylo využito jako sklad náhradních dílů. Východní část 3. podlaží (b) by1a oddělena dřevěnou příčkou.
   Na počátku 80. let byla odstraněna nevyhovující krytina (46) a nahražena černošedými azbestocementovými šablonami. Při výměně krytiny však již nebyly zřízeny okapy nad západním a jižním průčelím, což bylo a je nejhlavnějším důvodem odhalování a zániku sgrafitových výzdob obou renesančních etap výstavby.
   Na severním průčelí byly nešetrně vysekány žlábky pro přívod el. proudu a výklenky pro rozvodné skříně.
   K východní straně objektu jádra byla přistavěna jednopodlažní budova skladu pneumatik (47).
   Po stavbě nové dílny a mycí rampy byl areál autodílen ohrazen plotem s branou (5O) a tato ohraničené plocha byla vyložena silničními panely.

   Náměty k ozdravění areálu Orlického dvora a vhodného zajištění a využití jádra

   Při úvahách o ozdravění areálu či alespoň jeho jádra je nutno uvážit především možnost odsunutí dosavadního nevyhovujícího provozu, dále hledisko návratnosti prostředků vložených do výstavby nových dílen, mycí rampy a skladu pneumatik a při možném hledání nového využití i hledisko okrajové polohy areálu vůči místnímu centru (náměstí v Letohradě).
   Po shrnutí námětů k ozdravění areálu bylo možno tyto náměty rozdělit do 3 skupin, podle náročnosti na změny ve využití jednotlivých objektů Orlického dvora. Do prvého odstavce byly zařazeny náměty respektující dosavadní využití jednotlivých budov, náměty na doplnění některých zničených detailů a konzervaci jádra dvora. Ve druhém odstavci je obsažen návrh uvažující odsunutí části provozu autodílny z budovy jádra do západního stavení. Ve třetím odstavci jsou zařazeny náměty, počítající s úplnou změnou ve využití areálu (nebo alespoň jeho jižní části).

   I a)   Akce nezbytně nutné k dokumentaci stávajícího stavu:

  1. Podrobně zaměření celého areálu,západního stavení a 1. podlaží budovy jádra (upřesnění polohy místnosti (d), upřesnění dispozice východního bloku).
  2. Fotogrammetrické zaměření průčelí budovy jádra (minimál-ně jižního a severního průčelí).

   b)   Akce konzervačního charakteru:

  1. Odstraněni křovin a omlazení přestárlých stromů v areálu a jeho bezprostředním okolí. Odstranění skládky na západní straně západního objektu, odstranění zbytků krytiny na svazích západně a jižně od objektu jádra. Oprava tarasních zdí ohraničujících areál dvora.
  2. Pořízení nových okapních žlabů a svodů na východním, jižním a západním průčelí objektu jádra.
  3. Uvolnění severního průče1í budovy jádra (odstraněni garáže, záchodků a kůlny), odstranění garáže na jihovýchodním okraji areálu.
  4. Zřízení nového přívodu el.proudu do areálu kabelem, odstranění sloupů el.vedení z jižního okraje areálu a ze severní strany areálu. 5
  5. Zpevnění klenby sálu (a) v l.podlaží budovy jádra, zpevnění klenby místností (c, d, e) ve 2. podlaží téže budovy a nahrazení příček dělících tyto místnosti novými (lehčími).
  6. Znovuosazení vybouraných ostění oken a dveří budovy jádra a rekonstruování fasád budovy jádra (nejspíše do barokní podoby, po konzervaci sgrafitových omítek).

   II )   Pokud by podařilo LSD Jednota získat západní budovu dvora (minimálně však její jižní část), bylo by do těchto prostor možno přestěhovat provoz montážní dílny ze sálů budovy jádra a do takto uvolněných prostor přestěhovat sklad pneumatik. Dosavadní budova sk1adu pneumatik by pak byla odstraněna. Při této akci by samozřejmě došlo i k pro-vedení akcí shrnutých v odstavcích I a, b. Pokud by byly na-lezeny části vybouraného hlavního portálu budovy jádra, či jeho dokumentace, bylo by možno uvažovat o jeho znovuzřízení. Pokud by došlo ke změně způsobu vytápění budovy jádra dvora (z pevného paliva na jiné), bylo by možno obno-vit starý přístup do areálu od jihu podle východního průčelí budovy jádra.

   III )   Uvažovaná zněna využití areálu Orlického dvora:

  1. Posílení hospodářské funkce Or1ického dvora výstavbou budov výrobního charakteru, začleněných do půdorysné a prostorové sk1adby po staletí uzavřeného celku, jehož součástí je i jeho dochované jádro.
  2. Společenské využití jádra zřízením stravovacího a ubytovacího zařízení, využitelného pro rodinnou rekreaci či školy v přírodě.

   V obou případech by muselo dojít k odstranění objektů rodinného domku na východní straně areálu, skladu pneumatik, haly dílen a mycí byly by též provedeny úpravy uvedené v odstavcích I a II.

   Ad a)  Při posílení hospodářské funkce areálu by historické jádro dvora představovalo administrativní centrum se skladovací funkcí. Nutností by pak bylo zrušení bytu. Z klenuté chodby východního bloku (c, d, e) by byl vytvořen nástupní prostor ke kancelářím (a‚ b, j, f) a skladovacím prostorům (sály k, m, n, o, p) v tomto i ve 3. podlaží. Jižní část západního objektu by sloužila výrobě, jeho severní část hygienicko - sociálnímu zázemí celého areálu.
   Ad b)  Budova jádra dvora obsahuje restaurační zařízení v prvém a druhém podlaží, ve třetím podlaží hostinské pokoje. Stavebními zásahy by pak bylo možno zhodnotit nejcennější vnitřní prostory. Z vestibulu (d, e) s šatnou (c) lze vstoupit do sálů s restauračním provozem (k, m, n). V sále (o, p) zůstává hygienicko - sociální zázemí objektu, v sále východního bloku (a, b) a zbylém prostoru bytu (h, i, j) je kuchyňský provoz. Ubytovací prostory ve 3. podlaží prosvětleny snížením parapetů větracích okének sýpky.

   Závěr

   Bývalý Orlický dvůr v Letohradě patří k těm zanedbávaným kulturním památkám, jejichž dnešní využití nesplňuje požadavek zajišťování odpovídající péče o památku ve smyslu zákona o kulturních památkách č. 22 z roku 1958. Budova jádra dvora donedávna ani pozornost památkových orgánů svým barokním zjevem nebudila. Teprve postupné odhalování sgrafitových výzdob a stavební zásahy po roce 1968 se staly impulsem k poněkud vyšší aktivitě památkářských orgánů.
   Během vyhodnocování výsledků vlastního průzkumu a z něho vycházející výkresové dokumentace se ukázalo, že bývalý renesanční zámek skrývá v sobě nejen zbytek věže gotické tvrze, ale i několik dalších prostor stavby, která ustoupila renesanční výstavbě tvrze - zámečku.
   Více by o gotické tvrzi i renesančním dvoře a zámečku mohl prozradit archeologický průzkum.
   Práce má vyvolat větší zájem o Orlický dvůr. Další existence budov dvora závisí na iniciativě MěNV v Letohradě a ONV v Ústí n. Orlicí, na kulturnějším přístupu uživatelů areálu, kteří by měli zajišťovat soustavnou údržbu památkových objektů podle dispozic orgánů památkové péče.

   Poznámky
1 Do roku 1950 Kyšperk.
2

Nálezy získané při hloubení základových rýh haly dílen LSD Jednota nebyly předány k odbornému zpracování. Jejich součastný majitel mi není znám.
3 Dnes východní část budovy jádra - viz další popis.
4

Jeho částí bylo snad stavení, jehož zbytky (valená klenba) byly odhaleny při hloubení již zmíněných základových rýh haly dílen.
5 3 km severovýchodně od Orlice.
6 Dnes Verměřovice - 3 km východně od Orlice.
7 Dnešní budova jádra - viz další popis.
8 Po smrti Jetřicha.
9 Zástavní právo na něj získal Michal Strachota roku 1516.
10 Další dvory byly vybudovány v Lukavici, Kyšperku (Nový dvůr) a Verměřovicích (dvůr Žampach).
11 V poslední fázi její existence byla její východní část jako byt (viz fotografie č. 3 v Soupise).
12 V SOA Zámrsk je uložen stavební rejstřík dvora z tohoto roku.
13 Ústní informace pí. Vondrové.
14


Jako terasní zídka se zachovala část západní zdi západního stavení (i se severozápadním nárožím), malý zbytek zdiva východního objektu se nachází ve dvoře východního domku. Část obrysu východního stavení můžeme sledovat v parcelaci.
15 Zřejmě je zde zřizován byt.
16 Odkazy v závorkách (tučně černé) se vztahují k označením v příslušné části výkresové dokumentace.
17 Okno ve východní straně (4) mělo patrně jiné rozměry.
18 V dnešní kanceláři (c) je snad klenba kryta mladším podhledem.
19 Ing. arch. Svoboda se domnívá, že na západě navazoval na kamennou stavbu renesanční tvrze dřevěný palác.
20 Zachované otisky příložek na jižním průčelí oddělují od sebe jednotlivá pole sgrafitové výzdoby.
21 Zřejmě některý římský císař (totožný motiv je použit i ve freskové výzdobě nádvoří zámku v Častolovicích).
22



V součastné době dochází ke zrychlování opadu omítek a tím i k zániku sgrafitové výzdoby - např. při oblevě v prosinci 1983 opadlo asi 0,4 m2 omítky v oblasti zadních nohou jelena ve středním páse výzdoby. Proces zániku omítek urychluje srážková voda stékající ze střechy. Při výměně krytiny nebyly osazeny okapové žlaby, přestože mělo být prvořadým zájmem u chráněného památkového objektu zachování sgrafitové výzdoby.
23

To vše spolu s atypickým umístněním (jež může být částečně způsobeno nedokonalým zaměřením) naznačuje, že může jít o věž předrenesanční tvrze.
24 Okno má původní ostění.
25 Okno (48) bylo zcela přestavěno v nedávné době.
26 Snad byla v tomto koutě kuchyně.
27 Číslem 26 je označena jeho osa (podle polohy okénka ve 3. podlaží).
28 Existence okénka v místě dveří (19) je sporná.
29

Číslem 6 jsou označeny spáry, které zvenčí vyhlížejí jako zazděný otvor, zevnitř jako nějaká změna plánu při výstavbě. Může se jednat o zbytky arkýře.
30 Tato konstrukce nahradila i starší, patrně již dožívající konstrukci 3. podlaží východního bloku.
31 V půdoryse 1. podlaží.
32 Jako stojky posloužila okosená ostění okének, jako překlady části půlkruhového nadpraží portálu.
33 V půdoryse 2. podlaží.
34 Podobné architektonické články jsou použity i v ohradní zdi hřbitova.
35

Zbytky ostění oken (31, 34, 44) jsou pohozeny na stráních pod okny, zbytky ostění okna (49) jsou uloženy ve 3. podlaží. V zazdívce okna (28) se nalézá část okoseného ostění.
36 Patrně jehličnaté.
37 Základní rozměr psaníček byl 1,0 x 0,5 m.
38 V západní části jižního průčelí jsou zachovány zbytky varianty s odstřikující pěnou.
39 Malovaný erb Doroty z Lipan je dnes již nečitelný.
40 Z které stavební fáze pocházejí zbytky zídky na severozápadním nároží (31), nelze dnes zjistit.
41

Takto byla natřena všechna okna renesanční a otvory ve 3. podlaží. U barokních oken a dveří 2. podlaží nebyla tato úprava prozatím zjištěna - ostění jsou buď zabílena, nebo jsou bez jakéhokoliv nátěru.
42 V půdoryse 2. podlaží.
43 Snad v místě renesančního okna.
44 Stáří fabionu (21) v předsíňce (f) nelze za dnešního stavu vědomostí určit.
45 Strmost barokního schodiště byla zmírněna vybudováním druhého ramene.
46 Zlomky této krytiny byly scházeny na jižní a západní stranu objektu, kde znejasňují původní průběh terénu.
47 Původně měla být tato budova dvoupodlažní, po zásahu orgánů pam. péče byla postavena v dnešní podobě.

   Soupis starých vyobrazení areálu Orlického dvora uchovaných v Letohradě
1)


Část areálu Orlického dvora s kostelem Nanebevzetí P. Marie - pohled od jihovýchodu. Fotografie na kartonu 180*240 mm, pořízena někdy na sklonku minulého století. V pravém dolním rohu vytištěno: A. Göger photograph, Hebelschwerdt & Mittelwalde. (dnes Bystrzyca Kłodska a Miedzyłesie v PLR).
2) Areál Orlického dvora - pohled od jihovýchodu přes rybník, součastný s obr. 1 (viz reprodukce 1 a 2 ve vyobrazeních).
3)

Areál Orlického dvora od severovýchodu. V pozadí zámek. Fotografie na kartonu 180*240 mm, pořízeno před rokem 1924. Na zadní straně oválné razítko s nápisem: Holice v Č. a jménem autora.
4) Jádro Orlického dvora s kostelem a rod. domkem od východu (z přístupové cesty). Plátno cca 7*3 m, kolem r. 1950 (?).
5)

Jádro Orl. dvora od jihovýchodu přes rybník, v pozadí se uplatňuje západní stavení. Fotografie 130*180 mm, před rokem 1973.
6) Jádro Orlického dvora od jihozápadu, z železničního přejezdu. Fotografie 130*180 mm, před 1973.

Majitelé vyobrazení:
Obr. 1, 2, 5, 6     Jaroslav Marek, kronikář, Letohrad - Orlice.
Obr. 3                  Manželé Vondrovi, Letohrad - Orlice (ve dvoře).
Obr. 4                  MO SPO Letohrad - Orlice (uloženo v sále "Na ostrově").

   Vyobrazení
  1)

Reprodukce fotografie areálu ze sklonku minulého století. V levé části snímku kostel Nanebevzetí P. Marie, vpravo část budov Orlického dvora.
2) Reprodukce fotografie areálu ze sklonku minulého století. Objekty Orlického dvora od jihovýchodu.
3) Jižní část areálu bývalého dvora od jihovýchodu.
4) Budovy v areálu dvora od severu.
5)

Jádro Orlického dvora od východu, z hlavní přístupové cesty. Budova jádra je z části zakryta přístavbou skladu pneumatik.
6) Budova jádra od západu, z údolí bezejmenného potůčku.
7) Budova jádra dvora od severovýchodu.
8) Západní část jižního průčelí jádra se sgrafitovou výzdobou a malovanými erby.
9) Východní část jižního průčelí jádra s dvěma vrstvami sgrafitové výzdoby.
10) Římský císař v horním páse sgrafitové výzdoby prvé renesanční fáze výstavby.
11) Lukrécie na horním páse sgrafitové výzdoby prvé renesanční fáze výstavby tvrze.
12) Zářící holubice sv. Ducha v dolním páse sgrafitové výzdoby s dolní sgrafitovou římsou.
13) Východní část polonikového výklenku v západní části síňky východního bloku budovy jádra.
14) Barokní sloup ve velkém sále spojovacího křídla.
15) Vybourané ostění renesančního okna pod západním průčelím jádra. Příklad necitlivého přístupu k památce.
16) Barokní sdružené okno zazděné skleněnými tvárnicemi. Příklad necitlivého přístupu k památce.

   Tabulky
A)




Širší okolí Orlického dvora (k. ú. Letohrad) podle kat. plánu z roku 1964 (a pozdějšími doplňky), měř. 1:2880, 1 - budova jádra dvora, 2 - jižní část západního stavení, 3 - hala nových dílen, 4 - mycí rampa, 5 - sklad pneumatik, 6 - rodinný domek, 7 - kostel Nanebevzetí P. Marie se hřbitovem, 8 - cesty - směr Letohrad, 9 - Tichá Orlice, 10 - cesta - směr horní část Kunčic, 11 - Orlický rybník, 12 - žel. trať Hanušovice - Velký Osek, 13 - cesta - směr Verměřovice, 14 - cesta - směr Jablonné n. Orl., 15 - rodinný domek - tzv. Kolotoč
B) Jádro Orlického dvora - půdorys 1. podlaží, měř. 1:100
C) Jádro Orlického dvora - půdorys 1. podlaží, měř. 1:100, stavebně historická analýza
D) Jádro Orlického dvora - půdorys 2. a 3. podlaží, měř. 1:100
E) Jádro Orlického dvora - půdorys 2. a 3. podlaží, měř. 1:100, stavebně historická analýza
F) Jádro Orlického dvora - řezy, měř. 1:100
G) Jádro Orlického dvora - řezy, měř. 1:100, stavebně historická analýza
H) Jádro Orlického dvora - krov - řezy barokní vazbou, měř. 1:100
I)



Jádro Orlického dvora - kamenické články, hlavice pilířníku - východní sál 1. podlaží - měř. 1:10, výběh klenby - severovýchodní sál 1. podlaží (b-12) - měř. 1:4, profil portálu (a-1) ve východním sále 1. podlaží - měř. 1:10, ostění okna jihozápadního sálu (n-43) 2. podlaží - měř. 1:4, druhotně použitá ostění v jihozápadním nároží (1, 2) a v ústí průduchu otopného zařízení (1. podlaží - 24) (3) - měř. 1:10

   Literatura

   Vyobrazení a plánky - prohlížení

^top ZPĚT