Jaroslav Marek

   Za starých dob bylo cestování spojeno se značnými nesnázemi a proto bylo velmi málo lidí, kteří přišli za hranice své země. Za hranice přicházeli účastníci válečných tažení, kupci, poutníci, studenti nebo-li žáci a legáti či vyslanci hlav států a jejich družiny.
   Cesta do ciziny bývala velikou událostí, o níž se mluvívalo celá desetiletí.
   Je u nás téměř neznámo, že velkou cestu do ciziny vykonal na konci středověku roku 1464 také náš krajan, mladý vladyka Václav Strachota z Orlice u Kyšperka. Byl členem družiny velkého poselstva krále Jiřího z Poděbrad do Francie k francouzskému králi Ludvíkovi XI. Na zpáteční cestě se pak od poselstva oddělil a odebral se přímo do Vlach na studie.
   Hlavou poselstva byl rozšafný a vzdělaný český pán Albrecht Koska z Postupic, který zastával úřad foita (podobný úřad jako zemský hejtman) v Dolní Lužici a se svými bratry Bohušem, Zděnkem (důvěrníkem krále Jiřího) a Janem, držel nedílně v té době rozsáhlé zboží litomyšlské a panství lanšperské.
   O této cestě zachoval se cestopis účastníka panoše Jaroslav, v němž jsou uvedeni přednější členové družiny a mezi nimi i jmenovaný náš Václav Strachota. O cestopise se obšírněji zmiňuje i Palacký.
   Václav Strachota by mohl pocházeti z naší Orlice, poněvadž k Orlici byli rodem Strachotů drženy jako zápisné okrajové vsi panství lanšperského Kunčice a Verměřovice a že mladý orlický vladyka mohl, jak bylo tehdy zvykem, sloužit jako panoš u bohatých a vlivných pánů Kostků z Postupic na Litomyšli, sousedů rodinného statku Strachotů z Orlice.
   R. 1940 vyšel péčí Rudolfa Urbánka tiskem "Deník panoše Jaroslava o poselství pana Albrechta Kostky z Postupic k Ludvíku XI., králi francouzskému roku 1464", spolu s "Deníkem Václava Šaška z Bířkova o jízdě pána Lva z Rožmitálu po střední a západní Evropě roku 1465 - 1467". Oba deníky jsou doplněny četnými poznámkami, výklady a studiemi.
   K deníku o cestě pana Albrechta Kostky je připojena studie o účastnících cesty , jimiž se blíže nezabýval ani Palacký, ani profesor Kalousek, který též Deník před časem vydal.
   Ukázalo se, že většinu družiny pana Albrechta tvořili východočeští zemanové a potvrzen výslovně názor, že Václava Strachotu lze spojit s Orlicí u Kyšperka, kde se od roku 1406 připomínají Strachotové z Kralovic.
   Spoluvyslancem a zároveň zástupcem krále polského a uherského byl diplomat z povolání, jací se tehdy nechávali z husta najímat, Francouz Antonín Marini z Grenoble. Pisatel deníku panoše Jaroslav byl pravděpodobně ze zemanského rodu Pisklat z Jaroslavě u Horního Jelení, odkudž pozměněná forma jeho jména. Byl částečně zástupcem pana Albrechta. Měl již zkušenosti, byl s poselstvím s bratrem p. Albrechta Zděnkem roku 1462 v Římě. Roku 1465 byl v Římě samostatně a byl papežem vykázán z chrámu, poněvadž král Jiří byl v té době v papežské klatbě.
   Jiný člen družiny pan Bavor, obdivovatel cizího prostředí a zvláště žen, mohl být buď z Hodečína, kde má dvůr bývalý nájemce dvora v Orlici p. Kašpar, neb z Bredůvky u Bohdanče, kde seděli Bavorové. Uvádí se též Jan Červikovský, o němž se soudí, že by mohl býti ve spojení s Černikovicemi. S poselstvím byl i herold - hlasatel Hanuš Causar, kterému byli na cestě ukradeny pověřující listy. Byl pravděpodobně z panošů ze Zejžíře, usedlých v Praze. Zde mohl své heroldské povolání snáze provozovati.
   Jako členové družiny se uvádějí též jistý Ruprecht a Leonardo, snad Němci z Lužice.
   Pan Albrecht si jistě vybral své průvodce s ohledem na potřebné jazykové znalosti, jakož i znalé způsobů vystupování. Oficiální jednací řečí u dvora francouzského byla latina, přes Německo bylo zapotřebí němčiny a ve Francii franštiny a snad i vlaštiny. Heroldové bývali také tlumočníky.
   Poselstvo vyjelo z Prahy ve středu po svaté Žofii (16. května) 1464 a ubíralo se přes Plzeň, Tachov (Tachau), Norinberg (Nürnberg), Würtenberg, Stuttgart, Baden, Strasbourg, Toul, Chalons, Laon, Atmies, kde byli 20. června, Abbeville, kde se zdrželo a kam přijel patriarcha jeruzalémský, biskup brojcenský a královský kancléř s jinými členy rady a poslali pro pana Antona (Mariniho), aby s ním jednali. Za několik dnů potom obeslali pana Albrechta s Antonem a jednali s nimi v uzavřené místnosti, ale Ruprecht, Václav strachota a Jaroslav poslouchali u okna. Pak jelo poselstvo přes Kresčak (Crécy-en-Ponthieu) do okolí města Ruan, kde král Ludvík XI. lově, pobýval na různých místech. Přijal pana Albrechta a Mariniho ve slyšení a pak ještě jednou Mariniho s Jaroslavem v zastoupení pana Albrechta.
   Dne 22. července přijelo poselstvo do města Ruan, kde snídalo v jakési krčmě, kde byly, jak již bylo uvedeno, heroldovi Causarovi ukradeny listy od krále českého na heroldství.
   Nedaleko toho města přidal se k nim mnich jakýsi se ženštinou, s nimiž se vůz pana Albrechta převrátil, z čehož měl pan Bavor velikou zábavu, až se pan Albrecht pohoršil. Zde se s poselstvím rozloučil též Anton Marini, aby zůstal již ve své vlasti. Sem měly jim býti též dodány listy pro krále Jiřího. Pan Albrecht nechtěl však čekati. Zanechal zde Václava Strachotu a Leonarda, aby se dočkali králova kancléře a sekretáře a odjel směrem k Paříži, kde je Strachota s Leonardem dohnali 27. července.
   Odtuď poslal poslal pan Albrecht posla do Čech se zprávou Jiříkovi o svém pořízení a návratu do vlasti. Chtěli vykonati zpáteční cestu přes vlašské země.
   Z Paříže se ubírali přes Orleans a Lyon, kde se od nich oddělil Václav Strachota, aby šel {do Vlach na učenie} snad do Bologně. Cestu nastoupili s jedním mnichem, který šel ze Španělska od hrobu sv. Jakuba z Compostelly.
   Pan Albrecht poslechl norimberské kupce, kteří zde byli na trhu a nešel přes Itálii, nýbrž přes Švýcarsko, Tyroly a Bavorsko do Čech. V Pasově se dozvěděl, že zatím se doma rozšířil mor a po různých oklikách sešel se s králem v Brně 10. září.